Všude tam, kde je třeba.

Když byl náš zakladatel, sv. Evžen de Mazenod, biskupem v Marseille, rozneslo se, že pokud někdo z biskupů v misijních zemích hledá misionáře pro svá území, stačí, aby zajel do Marseille a požádal ho o pomoc. Musí jen říct, že nemá nikoho a že lidé v jeho diecézi jsou opuštění. Skutečnost opuštěnosti, tedy nepoznanosti Krista, Boží lásky a spásy vždy „přinutila“ sv. Evžena k tomu, aby se hned pustil do přepočítávání všech svých oblátů, které měl právě k dispozici, tu a tam zútlil stavy svých komunit a poslal dva nebo tři muže, aby pracovali tam, kde jich bylo třeba. A to pokračuje až dodnes. Obláti mají sloužit především tam, kam se běžné struktury Církve nedostanou.

Nejsme tedy specialisty na jeden určitý druh pastorace nebo jednu konkrétní skupinu lidí. Je sice pravda, že jsme se již od samých počátků kongregace věnovali především práci s mládeží, hlásání lidových misií, apoštolátu u chudých a opuštěných a postupem času jsme se stali i misionáři ad gentes, ale v současnosti působíme ve světě také jako faráři, správci poutních míst, angažujeme se v oblasti spravedlnosti, míru a integrity stvoření, pracujeme s imigranty, romským etnikem, vyučujeme náboženství i teologii, pořádáme kurzy víry… Máme prostě být tam, kde je to třeba.