12 úžasných let v církvi

Asi po světě nenajdeme moc misionářů oblátů, kteří by papeže Františka nepovažovali za papeže blízkého oblátskému charismatu. Po prvních dnech jeho pontifikátu náš tehdejší generální představený napsal, že máme papeže - obláta! Jezuita, ale s velmi oblátskou blízkostí k člověku. Papež František byl jednoduše náš papež. Jsme naplněni velkou vděčností za tohoto člověka, který za 12 let odvážně a moudře proměnil obraz církve, v souladu s Ježíšovým životem a jeho posláním otevřel její dveře úplně všem a dotýkal se těch, ke kterým jsme jako k privilegovaným posíláni přednostně i my misionáři obláti: chudých, vyloučených a opuštěných.

Připomeňme si pár slov, kterými se papež obrátil k oblátům na poslední generální kapitule v Římě.

„Být misionáři naděje znamená dokázat číst znamení její přítomnosti skryté ve všedním životě lidí. Učit se rozpoznávat naději mezi chudými, ke kterým jste posláni a kteří ji jsou schopni často nalézat i v těch nejtěžších situacích. Nechat se evangelizovat chudými, které evangelizujete: oni vás učí cestě naděje pro církev a pro svět.
Chcete ale být svědky naděje v komuniu. Komunio je dnes výzvou, na které závisí budoucnost světa, církve a řeholního života. Abyste byli misionáři komunia, musíte ho žít především mezi sebou, ve svých komunitách a vzájemných vztazích a pak ho rozvíjet ve vztazích se všemi bez výjimky. Často jste během probíhající kapituly odkazovali na cestu, kterou se církev teď vydala a která znovu objevuje krásu a důležitost toho, že kráčíme společně. Vybízím vás k tomu, abyste byli šiřiteli komunia skrze skutky solidarity, blízkosti, synodality a bratrství se všemi. Ať je vám v tom příkladem milosrdný Samaritán z evangelia, ať je vám pobídkou stávat se blízkými každému člověku s tou láskou a něhou, které ho vedly k tomu, aby se ujal okradeného a zraněného člověka (srv. Lk 10,29). Stávat se blízkým je každodenní prací, protože sobectví nás vtahuje do sebe samých, stahuje nás dolů, zatímco stávat se blízkým znamená vycházet.
Během probíhající kapituly jste také často zdůrazňovali svůj závazek vůči společnému domovu a snažili jste se ho vtělit do konkrétních rozhodnutí a činností. Povzbuzuji vás k tomu, abyste v tomto směru pracovali i nadále. Naše matka země nás sytí, aniž by za to od nás cokoliv požadovala; je na nás, abychom pochopili, že v tom ale nemůže pokračovat, pokud se i my nezačneme starat o ni. Jde o rozměry obrácení, ke kterému nás Pán neustále volá. Vrátit se k společnému Otci, vrátit se k pramenům, vrátit se k první lásce, která vás přiměla zanechat všeho a následovat Ježíše: to je duše zasvěcení a misie!“

Vlastimil, OMI