Katolíci v Grónsku: malá církev migrantů

Grónsko je zemí kontrastů, počínaje jeho názvem: doslova znamená „zelená země“, ale v jeho rašeliništích pokrytých ledem a sněhem, blízko polárního kruhu, lze louky obdivovat jen několik týdnů a jen v některých oblastech.
Grónsko má podle posledních údajů něco málo přes 57 000 obyvatel na ploše 2 166 000 km2 (včetně pobřežních ostrovů). Jde o nejřídčeji osídlenou oblast na Zemi, pouhých 0,027 obyvatel na kilometr čtvereční.
Většina obyvatel patří k evangelickému luteránskému církevnímu společenství, které v roce 1993 zřídilo v Grónsku biskupství. V letech 1995-2020 vedla grónskou luteránskou diecézi Sofie Petersenová, příslušnice domorodého etnika Inuitů, druhá žena, která v dánské církvi zastávala biskupský úřad.
V současné době tvoří katolíci na ostrově méně než jedno procento obyvatel. V kostele se díky františkánům schází každý týden k eucharistii asi 300 lidí. Každou neděli se v kapli slouží mše v anglickém jazyce a každou první neděli v měsíci se slouží mše v dánštině.
Na celém ostrově, který je největším závislým územím na světě a čtvrtým největším administrativním „podcelkem“ na planetě po Jakutsku, Západní Austrálii a Krasnojarském kraji, je pouze jedna farnost, a to Krista Krále, která se nachází v hlavním městě Nuuk a spadá pod jurisdikci katolické diecéze Kodaň.
Malou skupinu katolíků v Grónsku netvoří v drtivé většině místní obyvatelstvo (původem Inuité nebo Dánové), ale přistěhovalci z Filipín nebo Vietnamu, ale také z jiných zemí Evropy nebo Asie.
Není jisté, kdy se na ostrov hlásání evangelia dostalo. Jisté je pouze to, že první křesťanské komunity se zde usadily v průběhu středověku, pravděpodobně ze severoevropských území, která byla vydána na pospas vikingským nájezdům. Ve 12. století byla v Grónsku založena diecéze Garðar, která však měla kvůli tzv. malé době ledové jen krátké trvání. Extrémní teploty zdecimovaly obyvatelstvo a teprve v 18. století se na ostrov vrátily protestantské církevní komunity z různých severoevropských národů.
Katolíci se znovu objevili až v minulém století. Farnost Nuuk byla založena v roce 1958, ale již o několik let dříve, uprostřed studené války, to byli Američané, kteří na ostrov vrátili katolicismus. V roce 1953 totiž Spojené státy americké odkoupily od dánské vlády kus půdy pro výstavbu letecké základny, což donutilo Inuity, kteří v oblasti žili, přestěhovat se o 110 kilometrů severněji, kde se dnes nachází vesnice Qaanaaq.
Navzdory tomu, že Grónsko získalo toto území, zůstávají práva na svrchovanost ve vojenské zóně spravované USA zachována, takže za využívání základny platí USA „nájemné“ neboli „dočasné postoupení svrchovanosti“ ve výši 300 milionů USD ročně. Základna má několik stovek vojáků (podle posledního sčítání 235) a mezi nimi je několik katolíků.
I katolíci žijící mimo Nuuk mají zajištěn svátostný komfort. V malých vesničkách roztroušených podél fjordů nebo ve vnitrozemí, kde nejsou žádná bohoslužebná místa, nebo v miniaturních městských aglomeracích se po vzoru prvních křesťanských komunit slaví eucharistie v domácnostech, a to díky dánským kněžím, kteří cestují letadlem dvě hodiny, aby se k této části farníků dostali. Ti pocházejí ze zemí, které se často nacházejí v tropických oblastech, a nadále kráčejí ve víře a pomáhají živit na ostrově, který je dnes středem velkých geopolitických sporů, církevní život, jenž v mnoha ohledech připomíná ten, o němž se vypráví ve Skutcích apoštolů.
Vlastimil, OMI (zdroj: Agenzia Fides, pixabay)