Otovo svěcení potřetí

Některé zážitky se těžko popisují, ale moc krásně se prožívají. Víkend Otíkova svěcení byl přesně takový! Ještě teď, když si přehrávám ty tři dny, tak mě to dojímá. Pro mě to asi nejlépe shrnuje sousloví „vděčnostní oslava“. Vděčnost za Oťáka, za to, že ho můžu znát, za to, že jsme tenkrát před 13 lety byli na naší první oblátské akci společně (SDM v Malaze a Madridu), a od té doby v něm mám skvělého bráchu, vděčnost za jeho povolání, za jeho cestu, za to, že jsme mohli být svědky jeho dalšího kroku a toho, jak se jeho sen mění ve skutečnost. Vděčnost za to, že jsem součástí této mazenodské rodiny, za to, kolik lidí jsem díky ní poznala, za naše charisma, které je očividně ještě pořád životdávájící, za to, že můžeme společně svými životy vydávat svědectví, a v neposlední řadě vděčnost za to, že tato naše rodina je mezinárodní. Obláti opravdu neznají hranice a já měla velikou radost, že to bylo znát i tento víkend nejen na písničkách, které se během svěcení zpívaly, i když i ty byly moc krásný, ale především na složení oblátů, kteří přijeli slavit spolu s námi.
Kačka

Mám ráda, když společně slavíme a můžu skrze to poznávat, kdo všechno je vlastně součástí mazenodské rodiny nebo je jí blízký, jací jsou doopravdy ti, které znám z vyprávění, a kolik společných přátel máme. Melodie těch několika dní mi pořád ještě doznívají a v duchu si je zpívám už skoro přes týden. A stejně tak mi doznívají i různé rozhovory, které byly někdy jen tak zlehka, jindy šly do hloubky a byly vážnější. Za všechny přítomné a celé setkání jsem moc vděčná.
Štěpánka

Dny kolem Otova svěcení a primice jsem prožil docela neobvyklým, a přesto krásným způsobem. Kvůli malé operaci jsem se vrátil z nemocnice až v pátek před svěcením na faru, kterou jsem ve dnech slavení vůbec neopustil. Tím pádem jsem vnímal celé dění z dálky a trochu selektivně, a přesto to, co jsem z toho pochytil, bylo velmi výmluvné. Krásné fotky mně dobře známých lidí a prostorů zveřejněné na Facebooku mi zprostředkovaly atmosféru liturgie i následných oslav; návštěvníci z Itálie, Slovenska a Německa, kteří na faře buď bydleli nebo sem jen přišli na snídani nebo tu prostě jen nějaký čas pobyli anebo se v tom blázinci u nás na chvíli schovali, pro mě byli dalšími vypravěči událostí; vyčerpaný Oto, který se tu občas mihnul, zářil štěstím; totiž se dá říct i o Vlastovi a dalších spolubratřích, kteří se zcela pustili do příprav a vlastního průběhu oslav. Prostě šrumec a zároveň radostná a pokojná setkání s nejrůznějšími lidmi, takže jsem nebyl ani já ošizený a mohl jsem si všechno dobře užít.
Günther, OMI