Postně, pěšky, spolu a taky s Fanny!

Postní cesta s mládeží vedla druhou březnovou sobotu ze Štichovic přes Manětín až do Nečtin. Skoro čtrnáct kilometrů šlo čtrnáct poutníků, včetně fenky Fanny, neboli Františky, která měla ten den svátek. Putovali jsme občas lesem, občas loukou vedle potoka nebo mezi poli. Často jen tak spolu v rozhovoru, někdy jsme šli v tichu a zamýšleli jsme se nad krátkým postním slovem od papeže Františka, které pro nás připravil Janith, OMI. Taky jsme se spolu modlili, nebo ve dvojici probírali témata, která nám otevíraly komunikační karty. A témata to byla opravdu různorodá. Nad otázkou „Kdy ses naposledy rozzlobil?“ se přemýšlí relativně snadno, ale u otázky „Proč myslíš, že jsi na světě?“ je člověk možná rád, že na odpovídání není sám. Nakonec jsme po obědě v nečtinském hostinci doputovali až do místního kostela na mši, která končila výbornou buchtou od paní Irenky Šulkové. Takže, kdo jde příště s námi?
Štěpánka Lopaurová, oblátská asociovaná

Byl to můj zatím nejsilnější a nejkrásnější zážitek v tomto postním období, protože byl bohatý na přátelství, zážitky v přírodě a duchovní obnovu.
Naše oblátské putování pro mládež bylo asi 14 kilometrů dlouhé. Dlouhé, ale nezapomenutelné. I když mnoho z našich mladých nemohlo přijít, nakonec se nás přece jen sešlo 13 a bylo to opravdu moc krásné.
Cestu jsme zahájili krátkou modlitbou, do které nás uvedl náš Petr, OMI. Během první hodiny putování jsme si nezávazně povídali a vzájemně se představovali. A pak jsme se zastavili a recitovali žalm, po kterém následovalo jáhenské požehnání od našeho jáhna Oty. Pak jsme v procházce pokračovali.
Párkrát jsme se domluvili, že půjdeme půl hodiny mlčky. Byl to úžasný zážitek, mohli jsme totiž v lese poslouchat tolik zvuků: jak zpívají ptáci, jak fouká vítr a jak voda teče v potocích. Během závěrečné fáze cesty jsme šli po dvou, dostali jsme karty s různými otázkami, o kterých jsme pak spolu mluvili. Některé otázky byly opravdu zajímavé, což nás často vedlo i k hlubokým diskusím.
Nakonec jsme kolem jedné dorazili do Nečtin, kde jsme poobědvali. Poté jsme pokračovali ke kostelu. Tam nás přivítali naši tamější farníci, se kterými jsme společně slavili eucharistii. A aby toho nebylo málo, tak jsme si ještě po mši pochutnali na skvělé bábovce od Irenky.
Díky...
Janith, OMI