Postní předsevzetí v duchu Laudato si'

Jelikož právě probíhající školní rok „on-line oblátské večerní školy“ se nese ve znamení Františkovy encykliky Laudato si' a jelikož v naší řeholní komunitě právě procházíme procesem rozlišování, jakými konkrétními kroky můžeme na papežovy sociální encykliky odpovědět, zaujal mě jednoduchý článek o inspiracích do postní doby vycházejících právě z myšlenek integrální ekologie. Autorkou „průzkumu“ mezi několika animátory hnutí Laudato si' je Virginia Bellová. V plném rozsahu její článek vyšel na serveru ICN.

S dcerou, velmi pravověrnou katoličkou, se rozcházíme v názoru na to, jaké druhy pokání jsou v postní době nejlepší. Ona souhlasí s tradiční myšlenkou dočasně se vzdát něčeho, co má člověk rád. Já mám pocit, že je to promarněná příležitost. Moje dcera, stejně jako církev, tvrdí, že to posiluje vůli a také přináší oběť Bohu. Mou volbou je ale spíš vzdát se něčeho, co by člověk nemusel konzumovat, zvyknout si na to, abych se bez toho během postní doby obešla, a i po postu v tomto stylu pokračovala. Nebo začít dělat něco, co by člověk dělat měl, a také v tom i po skončení postní doby pokračovat.

K této pravidelné diskusi s dcerou došlo i letos. Přimělo mě to k tomu, abych se zeptala svých kolegů animátorů Laudato Si', jak oni vidí postní předsevzetí.

Animátoři jsou lidé, převážně katolíci, kteří byli vyškoleni Hnutím Laudato Si' podporovaným Vatikánem, aby informovali lidi kolem sebe a inspirovali je k dialogu a akci v souvislosti se současnou environmentální krizí.

Pokud jde o mě samotnou, myslím, že mou nejoblíbenější možností, jak prožít postní dobu, vzhledem k obrovské nadspotřebě, v níž se svět topí, je nekupovat vůbec nic, co není nezbytné. A kdybychom v tom pokračovali i po skončení postní doby, byl by to velký úspěch!

I má kolegyně Anita sdílí můj odpor k nadměrné spotřebě a doporučuje, abychom nekupovali víc, než potřebujeme. Zapojila se do projektu komunitní zahrady své farnosti, kde si sami pro sebe pěstují zeleninu a jiné potraviny!

Clare sice oceňuje pozitivní oběť nic nekupování, ale raději „dělá něco navíc“. Jako příklad uvádí „meditační pondělí“, jehož cílem je zvládnout stres, zlepšit si náladu a v každodenním životě najít klid.

John také rád dělá různé pozitivní věci, takže se připojuje k ekumenickým postním skupinám a denně čte duchovní literaturu. Pro zpestření se také vzdává alkoholu. Cítí však, že nejlepší by byla praktická činnost a pomoc, například pomoc uprchlíkům.

Susan věří, že postní doba je vhodnou dobou „k přezkoumání našeho životního stylu a ke změně našich srdcí tak, aby se rozšířila naše láska k Božímu stvoření“. Zvláště pak, jak říká, abychom se zamysleli nad tím, jak etické jsou výrobky, které kupujeme.

Animátoři se shodují v tom, že dobrým závazkem pro postní dobu je zdrženlivost v nakupování, a Kevin dodává, že se snaží nekupovat vůbec nic nového, a připomíná, že spousta věcí, zejména oblečení, je k dostání „z druhé ruky“. Spolu s ostatními animátory se také rád něčeho vzdává - v jeho případě Guinnessu - a k tomu přidává duchovní aktivity.

Skupina ignaciánské solidarity pořádá iniciativu „Postní výzva nekupovat“, ke které se připojuje i Menchu. V minulém postním období organizovala ve své farnosti kampaň na zvýšení povědomí o Laudato Si' a postního dne Laudato Si', jehož součástí byla i tematická křížová cesta.

David souhlasí s tím, že „tou správnou cestou je pozitivní myšlení a vytváření povědomí“. Rád také přidává duchovní aktivity - v jeho případě jde o křížovou cestu nebo procházku přírodou jako „užitečné zamyšlení nad stvořením“.

Sean sice souhlasí s tradicí almužny a přispívá v postu na různé kampaně a charitativní skupiny, ale postní doba je podle něj také příležitostí strávit více času modlitbou a vzděláváním, například studiem mešních čtení.

Zdá se mi, že my animátoři se ve většině věcí shodujeme - nakupovat málo, mít pozitivní přístup při odříkání, pokračovat v postních předsevzetích i po postní době a přidat nějakou duchovní aktivitu. Takže asi směs starého a nového. Pro animátory je typické, že to nové zahrnuje starost o přírodní prostředí.

Vlastimil, OMI

(zdroj: Independent catholic news)