Udělení misijní ceny v Linci

Už patnáct let podporuje „Missionsstelle“ („Misijní oddělení“) linecké diecéze projekty v Pákistánu: nejdříve oblátskou misii, kterou jsem spravoval já, protože sám z této diecéze pocházím, a dnes i další menší projekty pákistánských oblátů a laiků, jako je např. projekt neformálního vzdělávání dospívajících a dospělých, kteří nikdy nechodili do školy nebo jen velmi krátce. Každý druhý rok se různým farním společenstvím nebo školním třídám, které podporují misijní projekty, udílí tzv. „misijní cena“ ve výši 1.500 euro. Obdržené peníze se musí investovat zpět do misijních projektů.

Pořadatelé na udílení ceny vždy pozvou jednoho misionáře nebo misionářku, aby při této příležitosti pronesli krátkou řeč. Když jsem v r. 1991 odcházel z Rakouska do tehdejšího Československa, byla nás z naší diecéze ještě zhruba stovka řeholnic, řeholníků, diecézních kněží a laiků, kteří jsme působili v misijních oblastech. Dnes je nás už jen čtyřicet.

Tentokrát přišla s proslovem řada na mě. Měl jsem mluvit o rozdílech mezi misijním působením v Česku a v Pákistánu. Nakonec jsem ale mluvil o tom, že postoj musí být vlastně všude týž: chtít naslouchat, chtít se učit a především dávat lidem zakoušet Boží lásku. To, co je v různých situacích, kulturách a podmínkách rozdílné, jsou jen konkrétní cesty, které k tomu vedou.

Byla to krásná akce, které se účastnili nejen biskup a zemský hejtman, ale především žáci základních a středních škol, kteří byli viditelně nadšeni a hrdí na ocenění jejich několikaletého úsilí. O hudební zpestření se postaraly africké františkánky, které nyní působí v linecké diecézi jako misionářky.

Günther, OMI

fotografie: "Missionsstelle Linz"