S PANNOU MARIÍ HNED OD POČÁTKŮ
I když nejsme typicky mariánskou kongregací, jsou dějiny oblátů spjaty s Pannou Marií od samých počátků. Panna Maria je pro nás vzorem misionáře, vzorem toho, kdo ochotně naslouchá Božímu slovu, přijímá ho do svého života, aby ho daroval světu.
Když odjíždí koncem roku 1825 Evžen de Mazenod do Říma, aby požádal papeže o schválení Konstitucí a pravidel nového řeholního společenství, rodí se v něm během oktávu k Panně Marii Neposkvrněné vnuknutí pojmenovat svou komunitu, které se nejprve říkalo Misionáři Provence a pak Obláti sv. Karla, Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné. Toto pojmenování se papeži Lvu XII. líbí natolik, že je později přisuzováno přímo jemu.
Podle ústní tradice ale vyjádřila zvláštním způsobem Panna Maria svou přízeň nové řeholní rodině už v r. 1822. Na slavnost Nanebevzetí žehnal Evžen novou sochu Panny Marie Neposkvrněné pro oblátský Kostel misií v Aix-en-Provence. Večer téhož dne mu během modlitby před sochou měla Panna Maria úklonou nebo snad úsměvem dát najevo své zalíbení v nové kongregaci a ujistit ho o její plodné budoucnosti. Socha je dnes umístěna na hlavním oltáři kaple našeho generálního domu v Římě.
Evženova zbožnost k Panně Marii Neposkvrněné a jeho víra v dogma o Neposkvrněném početí ale nezačíná až s novým misijním společenstvím, které založil. Na první straně svého vůbec prvního sešitu teologických zápisků ze studií semináře Saint-Sulpice v Paříži si už v r. 1808 poznamenává zasvěcení celého svého studia Panně Marii Neposkvrněné a prosí „Neposkvrněnou Matku“ o ochranu.
V r. 1813 zakládá sv. Evžen Kongregaci křesťanské mládeže, která ve svých řadách brzy přivítá přes tři sta členů. I jim dává za matku a patronku Pannu Marii Neposkvrněnou. Při vstupu do sdružení se jí mladí zvláštním způsobem zasvěcují. Když pak pro tuto svou skupinu získává od církevních autorit oficiální schválení, oslaví spolu s mladými tuto událost 21. listopadu 1814, tedy v den, kdy se v aixské diecézi připomíná právě svátek Panny Marie Neposkvrněné.
I bývalý kostel karmelitek, který o rok později pro svou kongregaci získává, otevírá veřejnosti na tutéž slavnost Neposkvrněného početí 21. listopadu 1815.
Sám se pak 8. prosince 1854 účastní v Římě i samotného vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí.
Když 21. května 1861 umírá, zanechává svým oblátům jako závěť tato slova: „Mezi sebou si prokazujte lásku, lásku, lásku… a navenek horlivost po spáse duší.“ Pak během modlitby Zdrávas, Královno, při slovech „ó, přesladká Panno Maria“ vydechne naposledy.
Mariánská poutní místa
Stejně jako je pro nás Panna Maria vzorem misionáře, jsou pro nás poutní místa příležitostí a místem k misii. Během lidových misií obláti přicházeli za lidmi do jejich domovského prostředí, zatímco do oblátských domů a na mariánská poutní místa přicházeli poutníci za obláty. Cíl byl ale stále totožný: přivádět lidi k setkání s milosrdným Spasitelem.
Mariánská poutní místa mají v naší tradici pevné postavení. Hned druhým domem rodící se kongregace se, po mateřském klášteře v Aix, stává mariánské poutní místo Notre-Dame du Laus. Pak následují další: Notre-Dame de l’Osier a Notre-Dame des Lumières. Sám Evžen de Mazenod pak jako marseillský biskup stojí u zrodu velké mariánské baziliky v Marseille: Notre-Dame de la Garde.
I dnes mají obláti ve správě mnoho poutních míst po celém světě. Mezi nejdůležitější jistě patřila naše přítomnost v Lurdech. Mezinárodní oblátské komunitě byla na jednom z největších poutních míst světa mnoho let svěřena pastorace mládeže.
Ve Středoevropské provincii pak působíme na druhém největším rakouském poutním místě Maria Taferl, máme ve správě jediný poutní kostel severního Hesenska Maria Hilf v Trutzhain a v Česku pak poutní místo Tábor - Klokoty.