Milí přátelé, všem vám za celou oblátskou rodinu v Česku přejeme radostné a třeba i průšvihůplné Vánoce! Kristus se narodil, abychom se právě i ze svých slabostí a průšvihů mohli radovat. Krásné Vánoce!
S radostí se s vámi dělíme o střípky z prvních dojmů a zkušeností našeho druhého spolubratra scholastika na misijní stáži, Oty Medvece, OMI. Tentokrát se vydáváme do Buenos Aires.
Drazí přátelé, srdečně vás zdravím z dalekého jihu. S radostí vám posílám nový oběžník, který jste asi už dlouho netrpělivě očekávali. Všem obtížím navzdory se nám podařilo uskutečnit dlouho očekávané a plánované oficiální otevření misie St. John Maraire...
Kdybych měl najít jedno slovo, kterým bych popsal Palermo, tak bych řekl: pestrost, a to ve všem. Nejdříve v komunitě, kde jsme tři obláti z Itálie, jeden z Nigérie, jeden ze Srí Lanky a já, takže 6 osob, a to ze tří kontinentů. Nejdříve jsme mezi sebou mluvili italsky...
V sobotu 23. októbra, teda v podvečer misijnej nedele, sme sa zúčastnili stretnutia, ktoré pre nás pripravili mladí z našej novej „misijnej skupinky“ - el grupo misionero. Táto skupinka vznikla minulý rok, v čase pandémie.
V květnu 2022 by se mělo uskutečnit druhé setkání laiků oblátské rodiny. Je nás totiž už na všech kontinentech mnoho a zjišťujeme, že toho o sobě příliš mnoho nevíme. A přitom by bylo tolik zajímavého ke sdílení.
Evropská komise pro misii s mládeží a pastoraci povolání se po covidovém roce sešla znovu prezenčně spolu se zástupci mládeže z každé země evropského oblátského regionu. I když název „komise“ nezní zrovna úžasně...
V sobotu 2. října jsme v Plasích zase po nějaké době slavili společně. Velkou událostí byla asociace našeho „PreAsa“ (skupinky, která se přes dva roky připravovala na přijetí mezi oblátské asociované laiky) - Salome, Jury a Kuby, kteří poprvé složili na rok slib žít podle charismatu svatého Evžena...
Z kufru auta otce Martina, omi, vytahují dva muži bez domova batoh s kněžskou výbavou na bohoslužbu, tašku s termoskami kávy, čaje, krabičky s buchtami i malý stolek, aby se dala v parku pod stromy sloužit bohoslužba.
A musíme dodat, že my s nimi. Letos se podařilo společenství K SRDCI, doprovázenému o. Martinem OMI, uspořádat dvojí autobusové putování do Nepomuku a jeho okolí nedaleko Plzně. Srpnové poutě se účastnil i plzeňský biskup Tomáš.
Podzimní číslo misijního zpravodaje oblátské rodiny je věnováno našemu povolání k misii. Jenže... Povolání je slovo, které nám, lidem dneška, spíš komplikuje život. Moc mu nerozumíme. Vnímáme ho obvykle ve velmi zúženém pojetí, a jednoduše hned myslíme na svá zaměstnání, nebo v křesťanském prostředí pouze na tzv. povolání duchovní: ke kněžství nebo zasvěcenému životu...
Když se spojí několik mně vlastních věcí - spontánnost, cestování, oblátská rodina a strach z toho, že co neudělám, toho budu docela pravděpodobně litovat - tak z toho vznikne jedno z nejhezčích setkání za celé léto.
Každý den je nějaký důvod k vděčnosti, ale v těchto dnech jich máme o trochu víc. Dnes na svátek Povýšení svatého kříže slaví naše malá kongregace misionářek oblátek 24 let od chvíle, kdy naše první sestry začaly společně žít v komunitě...
V češtině konečně vychází nový, čtivý a aktualizovaný životopis sv. Evžena de Mazenod, zakladatele misionářů oblátů (OMI)! Jde o překlad druhého italského vydání knihy „Evžen de Mazenod, charisma misie a společenství“. Jeho autorem je italský oblát, znalec sv. Evžena, ale především profesor spirituální teologie Fabio Ciardi, OMI. Jeho obor, stejně jako název knihy a třeba i její první řádky: „V jistém druhu životopisů svatých se nejprve světci připsal „šlechtický původ“, jeho rodiče byli označeni za „bohabojné“ a pak se obvykle popisovalo dětství, ve kterém se již od prvních okamžiků objevovaly „varovné příznaky“ svatosti a neobyčejného života“...
Prázdninové číslo misijního zpravodaje oblátské rodiny v Česku "Očima misií" nás uvádí do života oblátských bratří. Bratři obláti jsme všichni, ale ne všichni jsme obláti bratři... "Když se ohlížím zpět na svůj noviciát, který jsem v letech 1985–1986 prožil v německém Hünfeldu, vybavují se mi vedle novicmistra hlavně naši řeholní bratři, tedy ti, kdo jsou naplno zasvěcenými misionáři obláty, ale nejsou kněžími. S nimi jsme strávili dokonce víc času než s novicmistrem: při práci a při modlitbě, ale i při jídle a v časech každodenního odpočinku...."