8. dubna uplynulo 60 let od úmrtí našeho spolubratra, německého misionáře obláta, Franze Bänsche, OMI. Pro mnohé z nás jde vlastně o nově objevenou postavu velmi zajímavého a odvážného spolubratra, který se už dávno před vznikem naší Středoevropské oblátské provincie sestávající z Česka, Německa a Rakouska...
Všem našim přátelům, blízkým i vzdáleným, všem členům oblátské rodiny, všem našim farníkům, podporovatelům a dobrodincům, všem členům a příznivcům Oblátského misijního díla, všem vám, jejichž cesty se zkřížily s našimi, přejeme radostné Velikonoce! A jednou provždy už jen s pohledem od hrobu! Vaši misionáři obláti OMI
Kdo jsou vlastně chudí? To je ryze oblátská otázka. Pokaždé znovu a v každé době si musíme tuto otázku pokládat, protože jako oblátská rodina jsme posláni přinášet chudým radostnou zvěst. Oni jsou těmi, ke komu má směřovat všechno naše úsilí a naše prostředky. Pro zakladatele misionářů oblátů sv. Evžena de Mazenod bylo jasné, že těmi chudými jsou lidé, kteří jsou mezi námi nejopuštěnější, lidé na okraji, ti pro obvyklé církevní struktury nedosažitelní a neviditelní. Toto číslo Očima misií jsme se rozhodli věnovat právě těmto „nedosažitelným a neviditelným“.
To, k čemu jsem byl pozván, mělo neskromný název: Exercicie Lectio divina on-line. A to plných 6 dní (od 17. do 23. ledna). Technicky ani propagačně jsem nemusel řešit vůbec nic. Šlo „pouze“ o 13 úvodů a několik kázání formou rekolekčních promluv úplně naživo.
„Pracujeme-li s chudými a těmi, kdo žijí na okraji společnosti, necháváme se také od nich evangelizovat, neboť nás často přivádějí k novému pochopení evangelia, jež hlásáme.“ Tento článek z našich oblátských řeholních konstitucí je jedním z mých úplně nejoblíbenějších. A musím říct, že teď v době lockdownové na něj myslím ještě častěji než obvykle. Mám totiž to štěstí, že mohu dobrovolničit už na třetím „covidovém“ místě. S radostí jsem na podzim rozvážel seniorům obědy,...
Drazí přátelé! Přeji vám z Afriky radostné svátky Božího narození a požehnaný celý nový rok. Ať je to dítě, jehož narození všichni slavíme, světlem v téhle nelehké době i ve vašich osobních temnotách a nadějí při zdlouhavém čekání na konec koronavirové pandemie. Posílám vám tento pozdrav z misie Maraire v Zimbabwe zatím bohužel bez nového zpravodaje. Měl vám přijít k Vánocům...
„Pochopil jsem své povolání: mám být šťastným člověkem, a to i ve své snaze ztotožnit se s ukřižovaným Kristem,“ píše 17. listopadu 1956 ve svém Deníku šťastného člověka blahoslavený Mario Borzaga, misionář oblát a mučedník blízkosti k Bohu a k člověku v Laosu... Laos. Proč jsme se rozhodli věnovat celé jedno číslo našeho zpravodaje právě Laosu?
Univerzální bratrství a sociální přátelství jsou skutečnosti a pojmy, které v současné situaci nabývají na aktuálnosti a důležitosti snad víc než kdykoli jindy. Pokud je pravda, že s koronavirovou pandemií bojujeme po celém světě všichni spolu bez rozdílu...
Od září jsme byli jako oblátská komunita v Plasích obdarováni novými farnostmi. „Rozhodně tedy musíme vymyslet něco, jak bychom se všichni – „staří“ (z manětínského a plaského okruhu) i noví...
Doba nepřeje zaběhlým setkáváním, ale snad o to víc inspiruje. Standa, Heňa a Machi, kteří ještě před rokem touto dobou byli opravdu lidmi z ulice se spaním „kde se dalo“, tedy většinou v promáčeném stanu nebo v něčem podobném...
O misionářích oblátech se někdy říká, že jsou to vlastně takoví „venkovští jezuité“… Asi proto, abychom nemuseli naplno říct, že na rozdíl od jezuitů nejsme tak „študovaní“, že jsme prostě obyčejnější. Necharakterizuje nás nějaká jediná konkrétní kategorie lidí, na kterou bychom se ve svém apoštolátu výlučně soustředili (salesiáni mají své mladé, boromejky své nemocné…), ani nemáme ani žádnou oblíbenou a celosvětově užívanou formu modlitby (Koinonie po celém světě chválí, trapisti v tichu meditují…).
Už dlouhou dobu se tu na oblátském webu neobjevila žádná zpráva ze Zimbabwe. Hádejte proč... Ano, protože mám příliš mnoho práce. Ale pozor, je to dobré znamení: znamená to, že už skončilo období dlouhého čekání...
My, asociovaní, chceme žít v duchu oblátského charismatu. Tuto naši touhu oficiálně stvrzujeme asociačním slibem. A protože je život laiků někdy víc než dosti proměnlivý, každoročně tento slib a rozhodnutí pokračovat v úzce rodinném...
Nadpis „Nové začátky“ dobře vystihuje jeden velmi intenzivní týden v životě oblátů a v životě farníků v naší misii v západních Čechách. Od 17. do 21. srpna jsme spolu s workshipovým týmem hledali něco nového pro náš starý známý projekt Workship.
Deset dní na přelomu letošního srpna a září jsem měl tu čest, ale hlavně velkou radost prožít spolu s komunitou našich mladých spolubratří, misionářů oblátů, kteří se ve Vermicinu u Říma připravují na to, aby se stali misionáři opravdu blízkými Bohu a lidem, ke kterým budou posláni.
Středoevropská provincie 
