Milí přátelé, přijměte poslední letošní zprávy o dění ve světě oblátských misií. Tentokrát vás chceme poprosit o zapojení do modlitby za oblátská povolání, na něž je zaměřen rok 2018. A pokud chcete udělat vánoční radost třeba na Madagaskaru, máte možnost. My můžeme jen potvrdit, že váš dar putuje do dobrých rukou. Děkujeme vám, že jste s námi.
My obláti se s málem prostě nespokojíme. Jestli nás Ježíš vyzývá k životu v plnosti a z plnosti, tak bychom ho asi měli vydat fakt celý. To je jeden z důvodů, proč jsem před pár měsíci kývnul na pozvánku o. Jiřího, omi začít dělat něco pro mládež na Klokotech.
Aby zrno padlo na úrodnou půdu a přineslo stonásobný užitek." K čemu nás tato slova Písma vybízejí? Abychom Božímu slovu nejen naslouchali ušima, přemýšleli nad ním rozumem a rozjímali jej ve svém srdci, ale aby ono pomyslné zrno padlo ještě dál. Aby Slovo pronikalo celým naším tělem a životem, abychom z něj dokázali čerpat posilu a abychom jej uměli předávat dál.
V neděli 29. října večer jsme se sešli na Klokotech… Bylo nás na dvacet: obláti, oblátští asociovaní, mladí z našeho OMIGangu, naši farníci a přátelé… prostě reprezentativní díl naší OMI rodiny. Sešli jsme se, abychom možná začali novou etapu oblátského života v Česku.
Setkání „Oblátské evropské komise pro pastoraci mládeže a povolání“ (CPJVE)… Už jen samotný název by asi spíš odradil nebo alespoň nevzbudil moc sympatií. Navíc další komise… Jenže jak už to u oblátů bývá, nejde o žádný formálně strávený čas nad stohy papírů nebo prázdné tlachání o abstraktních pojmech, aby se jen jednoduše učinilo povinnosti zadost.
Poslední víkend v září patřil našim lidem bez domova. Trochu jsme asi snili, když jsme se jako společenství K SRDCI rozhodli udělat víkendovou duchovní obnovu pro přátele bez domova. Ale všechno neuvěřitelně vycházelo. Od sehnání fary, přikrývek, polštářů i čistých pyžam až po ideální autobusový spoj. Nakonec nás bylo všech dohromady patnáct. Modlitba, zamyšlení, sdílení, sbírání hub i opékání buřtů.
Minulý rok jsem se na semináři vězeňské duchovní péče, kam jsem byl pozván pro své zkušenosti z islámského světa, seznámil s vězeňským kaplanem P. Františkem Převrátilem z Prahy, který mě potom navštívil a pozval na „zkušenou“ do věznice Vinařice u Kladna.
Na přelomu září a října proběhlo v Hünfeldu výroční provinční setkání oblátských asociovaných laiků. Do hünfeldského domu se vypravila i naše skupinka mladých asociovaných, kterou letos čekalo první obnovení slibu.
Tak, a už sú to dva týždne, čo je zo mňa novicka. Ak netušíte, o čo ide, tak sa musím priznať, že pred dvoma týždňami som ani ja sama nemala veľmi predstavu o tom, čo to bude pre mňa znamenať. Vedela som, že je to ďalší krok na mojej ceste povolania, že táto etapa bude trvať jeden rok,...
Vůbec nechápu, jak se to stalo, ale už tomu bude rok, co jsme v Hünfeldu poprvé skládali náš asociační slib a stali jsme se oficiálně, na plno a zcela vážně součástí oblátské rodiny. A tak jsme se zase po čase sešli s naší skupinkou mladých asociovaných...
Milý OMIGangu, tímto dopisem bych vám všem chtěl poděkovat za uplynulý týden na Workshipu. „Když Bůh prozařuje“… To je pro mě výraz, který nejlépe vystihuje týden, který jsem s vámi mohl prožít. Jsem ještě stále mimo z těch všech dojmů minulého týdne.
Jako každý rok se po Workshipu cítím opět hrozně unavená, přejezená, ale hlavně obrovsky šťastná a požehnaná. Nikde člověk nepozná sám sebe tak jako ve společenství, nikdy neuvidí Boha tak konkrétně, jako mezi lidmi.
Uplynul skoro už měsíc od naší GECO (zkratka z italštiny: mladí a oblátské charisma) zkušenosti, kterou jsme prožili v mateřském domě Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné v Aix-en-Provence. Prvotní nadšení a entusiasmus, který jsem po té týdenní akci cítil, už logicky opadnul pod přívalem každodenního života.
Z evangelia do evangelia. To by byl vhodný titulek, který shrnuje mé pocity z letošního Workshipu. I když jsem byl postaven do role koordinátora, tak jsem teprve na začátku přípravného týdne pochopil, kam vlastně sahají workshipové kořeny...
Tento způsob léta zdá se mi poněkud... nepojmutelným! Prostě je těch krásných a silných zkušeností tolik, že je toho na jednoho nějak moc. Ještěže, jak říkají naše Konstituce, nacházíme jednotu svého života v Kristu. Opravdu... to, co propojuje Úlet, Jump, Workship, Konferenci, GECO, primice, exercicie, svatby a kdovíjaké ještě další prázdninové události, je naštěstí On. A blíž právě k Němu, který se před dvěma sty lety ukázal sv. Evženovi jako jeho osobní milující Spasitel a poslal ho k těm nejopuštěnějším, se teď vydává i náš Jakub. Radikálně blíž!
Středoevropská provincie 
