Katolická charismatická konference pořádaná každoročně na počátku července v Brně je pro mě už takřka nedílnou součástí nabitého "prázdninového" období. Je to vždycky síla! Ale letos to bylo celé ještě sílovatější, jelikož jsme do Brna poprvé vyrazili i se skupinkou naší oblátské mládeže. A stálo to za to!
Zdravíme všechny přátele. Sice začaly prázdniny, ale my máme ještě zhruba pět týdnů jazykového kurzu italštiny, než teprve začnou i ty naše. Nemohu si však stěžovat, máme skvělou učitelku, a dokonce i po osmi týdnech učení se italštiny mě zatím chuť nepřešla, ba spíše naopak.
Tom Harke je mladý muž, který pochází z německého Burla u holandských hranic. Už nějaký čas se jako kandidát oblátských asociovaných schází s českým OMIGangem a českými mladými asociovanými. Neváhá urazit stovky kilometrů...
Novokněze si chce každý užít. Proto se na začátku své kněžské služby nevyhne nechtěné popularitě. Do kategorie nechtěné popularity spadá i můj případ a konkrétně moje primice v mém rodišti v Bělé ve Slezsku. Hodně lidí se vždycky divilo, když jsem začal mluvit o tom, že bych chtěl na severní pól.
Milí přátelé oblátských misií, je to téměř senzace, když se papež František jako hlava katolické církve vydá na cestu do muslimské země, aby oživil a upevnil dialog mezi muslimy a křesťany. Mezináboženský dialog na nejvyšší úrovni je zvlášť důležitý i proto, že proti sobě muslimové a křesťané dlouhá staletí bojovali. Dnes považujeme za odsouzeníhodné, že byli a jsou ve jménu náboženství lidé zabíjeni, protože vyjadřovali nebo vyjadřují svůj vztah k Bohu svým vlastním způsobem.
Při jedné ze svých ranních eucharistií ve Svaté Martě řekl papež František, že nám nejsou k ničemu horoskopy, ale potřebujeme důvěru v Boží překvapení! Nádherná myšlenka. A prověřená zkušeností… Snad právě do těchto pár moudrých slov by se dal shrnout celý náš páteční večer (23. června)...
Kdo je to kněz? To je pro mě opravdu stále nevyřešená otázka. I když jsem na ni mnohokrát hledal odpověď, tak je to stále „work in progress“. Už před svěcením jsem vzpomínal na to, jak mi kdysi náš pan farář v Bělé říkal, že pochopil kněžství, až když ho přijal. Díky tomu se teď nemusím cítit tak hloupě...
Nějak těch slavnostních okamžiků v poslední době zažíváme v OMI rodině hodně… Myslela jsem si, že kněžské svěcení Pupíčka a Karlíčka bude spíš ve znamení organizace a starání se o hladký průběh víkendového programu, protože všechny emoce jsem si vylila už při jejich poměrně nedávném skládání věčných slibů.
Když přišli poprvé tihle dva k oblátům do Kroměříže, byl jsem čerstvý navrátilec ze studií a řeholní formace v Itálii… nadšený jáhen s oblátským křížem ještě se lesknoucím od věčných slibů. Oni byli čerství absolventi: Karel právě dokončil svá bakalářská studia na pražské přírodovědě a Petr na jaře r. 2009 úspěšně odmaturoval.
30. května uplynulo přesně 25 let od chvíle, kdy byl v Kroměříži vysvěcen na kněze náš spolubratr a velký misionář o. Günther Ecklbauer, omi. A jelikož my obláti nejsme příliš stavění na velké oficiální a honosné oslavy, vypadalo to nejprve, že toto výročí oslavíme komorně jen tak u piva v plaské komunitě.
Prošlápli jsme boty i ducha… tak komentoval na facebooku náš „ještě-na-chvíli-jáhen“ Petr, omi první ročník Cesty Slova, tedy pěší pouti pro mladé a mírně pokročilé odehrávající se v liturgickém duchu. Červen pravděpodobně není vzhledem ke zkouškám, státnicím, diplomkám a jiným studentským finišujícím povinnostem nejvhodnější dobou na společné akce, ale přesto jsme to riskli…
Oproti minulému roku, kdy se pouť pro lidi bez domova a spolu s nimi konala v Teplé, byla tentokrát vybrána vzdálenější destinace, a sice jihočeské mariánské poutní místo Lomec. V tomto případě byla ale vzdálenost spíše výhodou, protože jsme tak měli během sobotní (27. května) jízdy autobusem možnost mezi sebou, poutníky, více poznat.
Naši noví obláti - scholastici Michi, Oto a Pavel a taky prenovic Kuba se v Itálii vžívají do nového prostředí, kultury, jazyka... Počátky na novém místě a v nové roli nebývají snadné. Ale zdá se, že radost z Hospodina, jižanská otevřenost a oblátské bratrství, díky němuž se člověk v každém OMI domě cítí jako doma (vždyť tam také doma skutečně je!) žádné velké smutnění ani překážky nedovolují...
Křesťan jako Boží kůl v plotě. Tak znělo téma, které pro letošní oslavu vymyslel moderátor jáhen Petr Dombek spolu s otcem Güntherem. Smyslem pouti bylo pravděpodobně především to, aby se Boží kůly v plotě, které své životy nejrůznější formou svěřily do rukou sv. Evžena de Mazenod, na oslavu jeho výročí sešly. A viděly, že i když jsou rozptýlené v nejrůznějších koutek a koutcích republiky a světa, v nejrůznějších povoláních a stavech, dohromady to dává pěkně dlouhý plot. A to už je radostnější vědomí.
Slávnosť sv. Evžena de Mazenod slávia všetky misionárky oblátky spoločne. Ide o tri madridské komunity, v ktorých momentálne žije 20 sestier, jedna novicka a jedna prenovicka. Zároveň tieto tri komunity predstavujú celú kongregáciu, ktorá v septembri oslávi 20. výročie komunitného života.
Středoevropská provincie 
