Od té doby, co jsem začala po studiích pracovat, jsem si myslela, že už se mi nikdy nepodaří vyjet na nějakou delší zahraniční cestu… pro větší zážitek než na týdenní dovolenou k moři. Tahle touha se u mě ale stejně občas objevila.
Povolanie. Je to slovo, ktoré by si mal najviac milovať. Je znakom toho, nakoľko si dôležitý v Božích očiach. Je znakom toho, akú hodnotu má pre neho krehkosť tvojho života. Áno, volá ťa a chce tým povedať, že ťa MILUJE. Si v jeho srdci, niet o tom pochýb. V nekonečnom zástupe ľudí zaznieva jedno meno: TVOJE. Všeobecný úžas, nikto by tu nebol na teba pomyslel: ON ÁNO! Všetkým môžeš povedať: SPOMENUL SI NA MŇA! A pred mikrofónmi dejín (tebe sa to javí iba v tajomstve srdca) ti zveruje úlohu, ktorú môžeš plniť IBA TY. Ty a nikto iný...
1. listopad 1818 se už navždy zapsal do oblátských dějin jako den, kdy naši první spolubratři složili poprvé, ještě jako Misionáři Provence, své řeholní sliby. Letos jsme tedy v tento den oslavili dvousté výročí sepsání našich prvních konstitucí...
Když už to vypadalo, že se na Čtyři chody téměř nikdo nepřihlásí, přišel mi email s přihláškou, která zněla: „Tak já bych se teda přijel najíst“. V tom okamžiku jsem si řekl, že ten člověk pochopil, proč sem chce jet… Nejen že na stole byl neustále dostatek dobrot...
Už je to měsíc, co jsem přiletěl do Jižní Afriky, abych odtud po dvou dnech pokračoval do misie v Zimbabwe. Ale ouha, tenhle plán zatím nevyšel. Vězím v Jihoafrické republice a nemůžu dál do Zimbabwe, protože stále čekám na vízum...
Od 7. října se v kalábrijské obci Mendicino (nedaleko města Cosenza) konala jedna z typických oblátských misií „po italsku“. A naši spolubratři scholastici byli při tom! Absolvování lidových nebo mládežnických misií je nedílnou součástí naší formace.
První říjnový víkend jsme se vypravili směr Hünfeld na naše pravidelné výroční setkání asociovaných laiků Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Už druhým rokem jsme jako skupina mladých asociovaných obnovovali náš slib...
Ve středu 3. října požehnal emeritní biskup František Radkovský plzeňskou Naslouchárnu Betlehem. Že jsou do ní díky o. Martinovi Sedloňovi namočení i obláti, se ví, ale jak to vlastně všechno bylo…
S novým školním a pastoračním rokem najíždíme i na novou sérii setkání nás mladých asociovaných. To první se konalo minulý víkend 21. – 23. září (nejen) v Plasích. A zase bylo všechno úplně jinak.
Ten den bylo na Klokotech pořádně rušno, tři akce na jednom místě, naštěstí setkání mladých i setkání animátorů probíhaly v Emauzích, takže v oblátském domě vládl klid. Začali jsme ranními chválami...
„Ty sám jsi misie.“ Toto poselství zaslal do všech koutů zeměkoule papež František jako své slovo k letošní Misijní neděli (21. října). V tomto duchu a také v duchu velmi přátelském a pracovním se odehrávalo setkání 10-15 misijních animátorů
Ahoj všichni! Píšu se zpožděním, ale přece. Lidi, představte si, rok studia za náma! A dokonce i letní semestr jsme přežili ve zdraví (fyzickém i psychickém)! Přiznám se, že jsem v životě nestudoval tak jako v posledním zkouškovém období, a to ani na maturitu ne.
Jak to teda s těma oblátama v Česku vlastně je? Jedním slovem komplikovaný… Jako apoštolské komunity se snažíme sloužit na dvou místech: v Táboře – Klokotech a v západočeských Plasích. Dvě místa, ale jedna komunita.
Po prvním roce na Lateránské univerzitě v Římě mi zůstala v hlavě jedna důležitá věta od mého oblíbeného profesora: „Pokud studium nezmění tvé smýšlení, tak se mineš cílem.“ S touto myšlenkou jsem začínal i prázdniny...
Tak veru, už som sa vrátila z Peru! A ani neviem, čo by som mohla z tých piatich týždňov našej peruánskej misie vyzdvihnúť. Tak aspoň pár mojich objavov: V prvom rade už viem, že strachy a obavy, ktoré som mala pred cestou, neboli opodstatnené a dali by sa zhrnúť názvom „strach z neznámeho“.
Středoevropská provincie 
