Posedmé... Zdálo by se tedy, že příprava Workshipu už bude jen rutina. Posedmé… Když člověk hledá věci na dětské odpoledne, už dobře ví, po jaké krabici sáhnout; když sháníš pracovní rukavice, víš, který je to kout v přístřešku plaské fary...
Někdo se odlišností bojí. Někdo má strach z různosti kultur, jazyků, tradic. Někdo se obává o svou národní identitu. Ale pokud je člověk křesťanem a k tomu navíc žije misijní charisma, zhluboka vdechuje rozmanitost světa a církve v něm a nemůže stavět hradby ani zdi, ale naopak spoluvytvářet blízkost...
„Veď ja som chcela byť len obyčajnou misionárkou.“ Túto vetu som si opakovala niekoľkokrát počas generálnej kapituly misionárok oblátok, ktorá sa konala v uplynulých dňoch v dedine Los Molinos, vzdialenej asi hodinu cesty autom od Madridu. Celý rok sme sa totiž v našich komunitách pripravovali na túto významnú udalosť v živote našej kongregácie.
Samo se to nabízelo… Zastavit se v Česku po mnoha týdnech strávených na cestách po Asii a bezprostředně po čtrnácti náročných dnech interkapitulárního setkání v Polsku a krátké návštěvě tamějšího festivalu pro mladé je přece logické… Tedy alespoň pro našeho otce generála Louise. Zeměpisně to sedí, z Polska domů do Říma se člověk přes Česko vydat může.
Misionáři Obláti v Zimbabwe mají na starosti tři farnosti ve městě Bulawayo a také jednu venkovskou misii, St. Luke’s, přibližně v jedné třetině cesty z Bulawaya k Viktoriiným vodopádům.
Drazí přátele oblátské rodiny, rozhodl jsem se vám napsat ve čtvrtém měsíci svého noviciátu! Noviciát je období, které v naší provincii trvá třináct měsíců a končí složením prvních časných slibů.
Třicítka na krku! Nemluvím teď o mně, pár měsíců mi ještě chybí. Myslím tím Katolickou charismatickou konferenci v Brně. Když si představím, že ji někdo absolvoval už třicetkrát, tak si říkám, že už se musel stát opravdu svatým.
V pondělí 15. července se uskutečnilo další setkání s lidmi bez domova v Plzni U Ježíška. Po obvyklé mši sv., kterou celebroval P. Martin Sedloň, OMI, hutném občerstvení a krásném sdílení se konalo tentokrát už čtvrté sbírání odpadků.
Udělat z lidí lidi rozumné, pak křesťany a nakonec svaté. To byla nosná myšlenka na vůbec prvních společných exerciciích oblátů, oblátských asociovaných, jejich manželů a manželek, zájemců o asociaci a obecně celé oblátské rodiny.
Další akademický rok je za námi! Tedy za našimi scholastiky, kteří prožívají svou studijní i řeholní a misijní formaci v našem evropském scholastikátu ve Vermicinu poblíž Říma. Jaký to byl rok a co nového přinesl?
V těchto dnech (prvních čtrnáct dnů v červenci) probíhá v našem scholastikátu (formačním domě) v polské Obře interkapitulární setkání celého oblátského světa. Jak sám název prozrazuje...
Moji drazí, tak vás konečně zdravím ze své cílové země, ze Zimbabwe, konkrétně z města Bulawayo, což je druhé největší město této země. Ve čtvrtek minulý týden jsem dostal zprávu, že mi bylo uděleno pracovní vízum.
Eugenmeeting je pravidelné setkání oblátských asociovaných a oblátů, které se obvykle koná někdy kolem slavnosti našeho zakladatele sv. Evžena de Mazenod. Proto jsme se i letos setkali začátkem června, abychom spolu v bavorském Aßlingu prožili opravdu „oblátský“ víkend.
Kontakt a spolupráce oblátské rodiny na úrovni regionů roste. Jedním z důkazů je i blízkost, kterou naše Středoevropská provincie má k bratrské provincii sousední: polské. Ta nyní na své webové stránce zveřejnila rozsáhlou reportáž o našem festivalu víry "Pošli to dál", který jsme uspořádali v květnu v Táboře - Klokotech. Festival se inspiroval především způsobem, kterým tzv. lidové misie pořádají misionáři obláti v Provincii Středozemní (Itálie a Španělsko).
Několikrát do roka se kromě pravidelných pracovních setkání obě části - klokotská a plaská - naší jediné komunity vydávají na jednodenní výlet. Tentokrát jsme zamířili do plzeňské ZOO. A bylo to… osvěžující.
Středoevropská provincie 
