Bratrské setkání jako hrom!

Ještě před odjezdem našeho biskupa Tomáše na synodu o mladých, víře a rozlišování povolání jsme se domluvili na tom, že se setkáme u nás v plaské oblátské komunitě, až se z Říma vrátí, aby se s námi mohl o svou zkušenost podělit. A příležitost se v biskupském nabitém diáři naskytla právě teď uprostřed adventu. A bylo to fakt setkání plné očekávání nových zrození, bratrské setkání plné naděje a společného přemítání nad novými cestami, na které je naše česká církev dnes tak mocně zvána, a přesto se na ně často vydat nechce, neumí nebo jí/nám to jde tak ztuha. Vnímal jsem velkou radost, když jsem slyšel otce biskupa, jak u večeře vyprávěl o tom, jak koncept „naslouchání“, který si ze synody pro sebe zvlášť přivezl, mění úplně náš přístup k lidem a způsob našeho svědčení o víře; jak se ho dotkla krása širokých obzorů univerzální církve; jak synodalita, ve kterou tolik věří papež František, musí proměnit a otevřít náš způsob smýšlení… Mluvili jsme o jeho rozhovorech s chilskými zástupci na synodě, o roli žen v církvi, o tématu sexuality, o kard. Schönbornovi, o důrazech závěrečného dokumentu, o tom, co to všechno může konkrétně znamenat pro naši místní církev… A zdaleka nezůstalo jen u synody. Většinu času jsme propovídali o našich životech, o našich radostech a těžkostech, o našich lidech… Bratrské setkání jak hrom! Vlastimil, omi