Bůh o nás sní sen! Na gauči...

Tak se to povedlo, sešli jsme se a v plném počtu! Naše skupinka mladých asociovaných se do roka setkává přibližně čtyřikrát, ale jelikož už název „mladí“ pomalu ale jistě přestává být aktuálním, nejsme už ani tak pružní a málokdy se nám podaří sejít se v daném termínu přes všechny naše povinnosti všichni. Mládí už nedoženeme, ale na naší asociaci a žití charismatu sv. Evžena můžeme pracovat pořád. A o tom, jak se to komu daří nebo nedaří, jsme povídali celý víkend. Tentokrát to byl vážně propovídaný čas a dost nám při tom pomohl papež František. Přečetli jsme si společně jeho promluvu ze mše, kterou přednesl na nedávném Světovém dni mládeže v Panamě (27. ledna 2019).
Předcházelo jí evangelium, kde Ježíš ohlašuje přítomným v synagoze, že DNES se naplnilo Písmo, které jim zrovna přečetl z knihy proroka Izaiáše o vyhlášení milostivého léta (Lk 4, 20-21). A právě toto „dnes“ nás zaměstnalo na pořádnou dobu. Snažili jsme se ponořit do našeho osobního „dnes“ víc než běžnou otázkou „jak se dnes máme“, šli jsme hlouběji. Ptali jsme se navzájem, co to naše „dnes“ vlastně znamená a naplňuje. Co nám dnes v naší konkrétní situaci, v naší práci, stavu, touhách a starostech Ježíš říká, k čemu nás volá, povolává a svolává, co by si pro nás přál, zkrátka, jaký je Boží sen o nás…
Myslím, že se nám podařilo dotknout něčeho zásadního, protože atmosféra mezi námi už dlouho nebyla tak blízká, otevřená a důvěrná. Ani ve chvílích mimo náš hlavní program se nám od sebe nechtělo, a tak pro mě jeden z nejsilnějších zážitků zůstal ze sobotního večera, kdy jsme se všichni nahňuncli na gauče, popíjeli víno a ďobali brambůrky. Šlo totiž o víc než o setkání přátel po dlouhé době… V tomhle úplně obyčejném momentu mi začalo docházet, že se tu mezi námi dějí velké a vůbec ne samozřejmé věci a že můžeme fakt asi dostat ještě mnohem mnohem víc, když přestaneme lpět na svých představách a začneme snít o snech Božích.
Kromě toho jsme taky odpoledne strávili chvilku s otázkou, co pro nás znamená často skloňovaná fráze „realizovat se“. Došli jsme k tomu, že pro křesťana je to jednoznačně Jan 15,13. Jo, tohle jsem taky začala víc chápat až na tom gauči večer, obklopená svými přáteli.
Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (Lk 4, 14-21). Zuzka