Čekám tě venku!

Karel Mec, OMI, náš spolubratr pobývající v oblátském mezinárodním scholastikátu v Římě se s námi podělil o zkušenosti a dojmy z mládežnické misie v jižní Itálii. Ona taková misie… to je síla!
„Čekám tě venku!“ To, co by se mohlo zdát jako výhrůžka, byl ve skutečnosti chytře zvolený název pětidenní mládežnické misie, která proběhla na začátku května ve Vadue v Kalábrii. Taková oblátská misie mládeže, které se běžně účastní na třicet misionářů (z větší části mladí Italové z hnutí oblátské mládeže MGC a pak také pár oblátů včetně scholastiků), má za účel pozvat mladé lidi aby „vyšli ven“: jednak aby fyzicky vyšli ze svého domu ven na ulici, na náměstí a případně i do kostela, aby se tam setkali se starými i novými přáteli, ale také aby niterně vyšli sami ze sebe – z nudy, z povrchnosti, ze svých strachů, z nejrůznějších problémů – a skrze setkání s druhými, s jejich radostí a s jejich starostmi, skrze setkání s žitým evangeliem, s Kristem v eucharistii a ve společenství se znovu opravdově setkali sami se sebou. Konkrétně takováto misie vypadá následovně: dopoledne navštěvují mladí misionáři (včetně těch, kteří se k nim na místě přidají) školy a představují sebe, misii a také to, jak se dá žít evangelium, odpoledne po malých skupinkách vyrazí do ulic a dům od domu kreativně zvou mladé na večerní program, který pak spočívá v zábavě, zpěvu, svědectví o víře a modlitbě. Jeden večer se po setmění pořádá procesí se svíčkami a modlitbou napříč obcí. Poslední večer pak patří velké oslavě s hudbou, tancem, zábavou a Italy tolik milovanou Nutellou.
Setkání s „malými“ zázraky obrácení, návratu k víře a rozhodnutí stát se misionářem nebo podílet se více na životě ve farnosti nejsou nijak vzácné. A nakonec radost, úsměvy, přátelství a jistota, že teď je to v Božích rukou, plně kompenzují i únavu, se kterou se misionář vrací domů.