Čerstvě nakopnutý o. Günther, OMI

Největším zážitkem poslední doby pro mě asi bylo setkání s katolickými duchovními či kaplany z několika evropských zemí. Bylo jich jedenáct z devíti zemí a setkání se konalo u trapistek v Poličanech v jejich domě pro hosty. Český zástupce kaplanů mi v pátek 26. dubna odpoledne zavolal, jestli bych nechtěl na chvíli přijet, protože se rozhovor točí hodně kolem islámu (ve vězeních na Západě je to dnes velké téma). Hodinu předtím jsem se dozvěděl, že se má akce, kterou jsem měl na onu sobotu naplánovanou, nekoná (přesněji řečeno jsem zjistil, že se bude konat v jiný den, než jsem si to původně zapsal…). Tak jsem se ještě v pátek večer vydal na cestu a zůstal v Poličanech až do sobotního odpoledne.
Vězeňští kaplani byli z Německa, Rakouska, Moldávie, Francie (manželský pár přímo z Aix-en-Provence, kde my, obláti, máme svůj mateřský dům), Lotyšska, Maďarska, Švýcarska (indický kněz), Itálie a samozřejmě z Česka. Nejvíc je tato služba propracována v Itálii – vzpomněl jsem si, že vlastně všichni naši scholastici, kteří studují v Římě, do vězení chodili nebo ještě i dnes chodí. O. Rafaelo, italský účastník setkání, nám všem kněžím daroval štolu, kterou vidíte na fotce: Byl jsem ve vězení... navštívil jsi mne. (Mt 25, 36).
Setkání bylo pro mne samotného velkým darem. Utvrdilo mne v mé službě ve věznici, motivovalo mne k dalšímu hlubšímu studiu islámu (už jsem s tím dokonce začal! Začetl jsem se do nové knihy!) a ranní chvíle dlouhé modlitby, kterou jsem v Poličanech zakusil, mne zase nakopla i v mém duchovním životě... Günther, OMI