Čerstvé novinky ze Zimbabwe

„Blaženější je dávat než dostávat,“ říká sv. Pavel ve Skutcích apoštolů. Jak moc asi musí být šťastní naši podporovatelé a dárci, když i my v Zimbabwe, kdo od nich tolik dostáváme, jsme opravdu hodně šťastní? Cítíme velikou vděčnost, a tak se s vámi chceme zase jednou na pár řádkách podělit o naše radosti a starosti.
V misii Maraire jsme díky darům z Česka a Německa vybavili kuchyň linkou a skříněmi, takže už se dá plně používat jako kuchyň. Naše hospodyňka je z ní nadšená a i já sám ji rád využívám např. na pečení sušenek nebo buchty. Z finančních darů jsme také splatili dluhy za nový dieselový agregát, který jsme museli koupit na konci minulého roku, a za opravy dvou starých, které se však, jak se později ukázalo, zrovna nevyplatily. Jinak se finančně držíme těsně nad hladinou nuly; dolů nás stále táhne veliká spotřeba nafty a její rostoucí cena. V St. Luke, jiné oblátské misii na druhém konci Zimbabwe, mají otcové ve farním domě elektřinu konečně zase každý den. Část darů od dárců z Česka i Německa šla právě k nim na systém solární elektřiny. I oni posílají dárcům vděčné pozdravy.
V Maraire zatím pěstujeme sladké brambory a různé další tradiční plodiny. Poctivě zaléváme, neboť období dešťů už dávno skončilo. Mě byste viděli zalévat hlavně vodní melouny, česnek, mrkev (spíše netradiční plodiny) a ovocné stromky. Charles zase zalévá hlavně okrasné keře a květiny, kterých už vysázel velikou spoustu. Misie se tak začíná rýsovat na pozadí divokého buše. Práce na zahradě je naším odpočinkem, protože jinak opravdu makáme v pastoraci a v managementu nové misie. Přežili jsme náročné Velikonoce se křty 20 dospělých a starších dětí, měli radost z vydařeného prvního setkání mládeže z celé misie, navštěvujeme staré a nemocné, často ve velmi odlehlých koutech. Přečkali jsme období dešťů, které bylo nejmokřejší za posledních dvacet let. S naším velkým terénním autem jsme několikrát zapadli do bahna, ale s pomocí mnoha rukou, kamenů a heveru se z bahna zase pokaždé dostali. Bohu díky se nám zatím vyhýbá koronavirus.
Co nás v Maraire čeká v brzké době? Chtěli bychom pokračovat v rozvoji infrastruktury misie, zejména zdokonalit systém čerpání vody tak, aby pumpa ve vrtu byla poháněna solární energií, pokud možno ze současných panelů. Dále budeme potřebovat pomoci s vybavením farní kanceláře, jedná se zejména o nábytek. V jednom loňském grantovém řízení se na nás bohužel nedostalo. O pomoc s těmi projekty bychom vás zase rádi požádali. Potravinovou pomoc pro chudé jsme teď v poslední době dostali z jiných zdrojů, tak jsme za ni vděční, ale za nějaký čas vás o ni zase možná požádáme.
Co nás však čeká ve velmi brzké době, je slavnostní otevření misie Maraire. Dosud se to odkládalo kvůli pandemii. Teď nám biskup konečně oznámil datum: 5. června. Takže makáme ještě víc, organizujeme přípravné práce, zkrášlujeme exteriéry i interiéry a děsíme se, jak to všechno zvládneme. Naše chudá farnost bez struktur musí připravit v buši slavnost pro cca 200 „VIP hostů“ a několik dalších stovek „obyčejných lidí“ ze širokého okolí. Je to celkem drsná finanční ždímačka pro naše farníky. Mě to děsí, ale farníci se na to přesto těší. A já věřím, že si tu jedinečnou událost užijí a že přispěje k rozvoji Boží misie v Maraire. Karel, omi