Jdi zpět

Česko a Zimbabwe: tak daleko a tak blízko!

Včera, týden od pátku třináctého, jsem se dlouho do večera díval na televizi. Máme tu satelitní, takže když si pustíme dieslový agregát (elektřina ze sítě jde většinou jen pár hodin v noci), můžeme si ji dokonce i pustit. No, bylo to docela zdrcující, jako z nějakého amerického katastrofického filmu. BBC, CNN, SkyNews, Aljazeera... Ať jsem přepnul na cokoliv, všude jen pandemie. Itálie překonala Čínu – 627 mrtvých za jediný den. Španělsko ve stopách Itálie. Velká Británie také, jen o dva týdny později. Atd atd. A na konci té řady už je i Zimbabwe.
Na zprávy o koronaviru jsme nejdřív reagovali asi stějně jako jinde ve světě, většina místních lidí ovšem s velmi redukovanou informovaností. Nejdřív jsme se dozvídali, že kdesi daleko v Číně je nějaká speciální chřipka způsobující zápal plic. Pak se to dostalo do Evropy a místní, kteří se o tom doslechli, se mě pomalu začínali ptát, jak to tam vypadá. Když jsem jim to vylíčil, dost se vyděsili. Nechtěl jsem je děsit, ale cítil jsem jako zodpovědné říct pravdu a varovat je, že je to závažné a že i v sousední Jihoafrické Republice se rozjíždí pandemie a že není důvod, proč by se tento viru neměl rozšířit do Zimbabwe, zvlášť když hranice jsou stále otevřené a lidé proudí sem tam.
V posledních dnech už měl koronavirus své stálé místo i ve zprávách státní televize. (Jiná než státní-stranická televize tu není, kromě drahé satelitní.) Tam člověk viděl a slyšel jen chválu na vládu Zimbabwe, jak je skvěle připravená dát viru jasnou odpověď, že je vše naplánováno a připraveno: strategie, kontroly, testy, nemocnice, lůžka, transfuzní krev atd. Samozřejmě bez jediného údaje, kolik prostředků, kolik lůžek, kde se bude testovat, kdo bude testován atd. Síla, no. Jasně, je to docela podobné, ale vy máte fungující opozici a svobodu slova. Tady máme jen samospásnou vládu. A naději. (A svobodu slova ve skupinách na WhatsApp, ale ta se tam míchá s nejrůznějšími fake-news a lidé jsou tu schopní věčit čemukoliv.)
Včera byl také oznámen první potvrzený případ nemoci COVID-19 v Zimbabwe. Nemám však důvod pochybovat o tom, že těch případů už jsou tu ve skutečnosti velká čísla. Není problém proklouznout zdravotními kontrolami na hranicích zvláště s JAR. Tohle není ebola, člověk vůbec nemusí mít teplotu. Snažím se o osvětu, reakcí je většinou mírné zděšení. Už se konečně veřejně informuje o opatřeních osobní hygieny a omezení sociálního kontaktu. Tak dobře, mýdla je zatím dostatek, ale občas není žádná voda po ruce, že? A jak tu chtějí omezit pohyb osob? Lidi by umřeli hlady...
Už ve středu se ozvala biskupská konference a zavedla opatření ve smyslu: žádné sdílení kalicha, svaté přijímání jen na ruku, odpadá pozdrav pokoje podáním ruky atp. Momentálně řešíme, jak vyhovět vládnímu nařízení zákazu shromažďování nad 100 osob (problém, který řešili vaši kněží v Česku po dobu asi dvou dnů, než byla hranice snížena na 30 a následně bohuslužby úplně zakázány). Otázka, jak rozdělit mši pro 2000 žáků na 20 mší po 100 dětí, nám dál leží na stole, ale asi bude naším řešením předstírat, že děti nejsou osoby.
Děti jdou v úterý o dva dny dřív domů na velikonoční prázdniny. Měly velkou radost, ale trochu jsem jim tu radost zase zkazil, když jsem jim pověděl, proč. Hned měly starost, jestli se po prázdninách budou moci vrátit do školy. Některé se dokonce ptaly, jak se daří mé rodině v Česku. Úžasné děti. Je mi jich líto, že musí žít v tak těžké situaci. Hrozně touží po vzdělání a změně k lepšímu.
Koronavirus tu asi žádnou velkou paniku nezpůsobí. Na panické nákupy potravin a toaletního papíru tu většina lidí stejně nemá peníze. S nějakou zásadní pomocí od státního zdravotnictví stejně nikdo nepočítá. Lidé si jen teprve teď uvědomují závažnost situace: „Ještě před pár dny jsme se tomu smáli, všude jen „corona“, ale dnes už je to v Zimbabwe!“ Místní jsou natolik zvyklí dlouhodobě trpět, že to asi jen přijmou jako kříž. Jako jeden z mnoha. Zatím si to tu neumím představit jinak.
Na závěr se ptám sám sebe, jestli bych neměl jít „spíchnout“ nějakou tu roušku – a nějak přimět lidi aspoň tady v misii, aby také začali. Šicí stroje tu máme ve školní dílně. Jak je ale potom prát na 90? Ano, vařit v hrnci, podobně jako se vaří kukuřičná sadza. Bůh ochraňuj Zimbabwe i celý svůj svět. Váš Karel omi +

P.s. Moc mě těší, jak se s tím v Česku solidárně vyrovnáváte. Je to ohromná příležitost k obrácení a k lokální i globální lásce k bližním. Nezapomeňte na nás. Díky.