Jdi zpět

Co scházelo v misionářově kufru...

Už je to měsíc, co jsem přiletěl do Jižní Afriky, abych odtud po dvou dnech pokračoval do misie v Zimbabwe. Ale ouha, tenhle plán zatím nevyšel. Vězím v Jihoafrické republice a nemůžu dál do Zimbabwe, protože stále čekám na vízum, lépe řečeno na to, až moje dokumenty dojdou tam, kam mají, aby mi mohli vízum vydat. Momentálně mi není nikdo schopen říci, kde skončila zásilka s dokumenty. Kdybych je byl býval vzal s sebou do kufru, už by to mohlo být dávno vyřízeno. Teď jen doufám, že mám v kufru dostatek trpělivosti a taky štěstí, aby se zásilka našla a dostala tam, kam má. Prosím, podpořte mě v tom svou modlitbou.
Prvním mým úkolem v mé misii je tedy naučit se čekat. Ale protože jsem stále uprostřed své oblátské rodiny, není to čekání vůbec nijak nudné. Už jsem toho zažil příliš mnoho na to, aby se to dalo vtěsnat do krátkého článku. Proto zde uvedu jen pár ze svých afrických zkušeností. Další budou následovat.
První týden jsem strávil v komunitě noviciátu v Johannesburgu. Tam jsem se poprvé odvážil slavit mši svatou v angličtině. Odvahu mi dodala skutečnost, že pro nikoho z té komunity není angličtina rodným jazykem. V neděli jsem spolu s komunitou jel do jedné farnosti na okraji města, kde se mluví sothsky. Mše to byla taková ta pravá „africká“ s mocným zpěvem, bubny a tancem.
Z noviciátu jsem se přestěhoval do oblátské farnosti St. Anne v Durbanu. Jižní Afrika je země s velmi dlouhou a bohatou oblátskou historií. Právě do Durbanu připlulo v roce 1852 šest oblátů, mezi nimi J.-F. Allard, první místní biskup. O pár let později se tu vylodil i bl. Joseph Gérard a začal svou misii mezi Zuly a Basothy. A přibližně o jedno století později sem vítr (určitě Duch svatý) zavál mladého umělce Zdeňka Čížkovského utíkajícího před komunismem, který se tu seznámil s misionáři obláty a stal se jedním z nich. Působil mezi Zuly a v samotném Durbanu a pro spolubratry i farníky se stal skoro legendou. Asi nejnápadnější památkou na něj je velký kostel v Pinetownu, který sám navrhl a nechal postavit. Po revoluci se vrátil do Československa a podařilo se mu tu znovu založit oblátskou komunitu.
Farnost St. Anne není „černá“, jak by člověk v Africe asi čekal, ale naopak velmi barevná. V Jižní Africe žije i mnoho míšenců a přistěhovalců, kromě bílých také hlavně Indů, a zrovna ti jsou tu hojně zastoupeni. Snažím se tu cvičit v angličtině a psát v ní svá první kázání, setkávat se s lidmi ve farnosti a být všemožně užitečný. Hodně taky navštěvuji obláty v okolí, seznamuji se se svou novou provincií, pátrám po stopách otce Zdeňka a ve farním sboru se učím své první zulské písně, abych si osvojil alespoň ty mlaskavky. Jazyk ndebele, který se budu učit v Zimbabwe, je má totiž taky. Karel, omi