Duch, modlitba... nic už nebude jako dřív!

Třicítka na krku! Nemluvím teď o mně, pár měsíců mi ještě chybí. Myslím tím Katolickou charismatickou konferenci v Brně. Když si představím, že ji někdo absolvoval už třicetkrát, tak si říkám, že už se musel stát opravdu svatým. Na konferenci se totiž Bůh hmatatelně přibližuje člověku! A letos to byla opravdu síla! A sice pro všechny zúčastněné, včetně naší oblátské skupinky se scholastiky, Masem, Preasem, a dalšími přáteli a sympatizanty. Někdo zůstal celou dobu, někdo jen na půlku, někdo musel odjet nečekaně a někdo se jen mihnul, ale myslím, že každý z naší skupinky (a nejen) si trochu (nebo hodně) Ducha odvezl. Osobně nemohu ještě sdílet všechno, co se mi na konferenci přihodilo, protože to jsou stále věci čerstvé a zvláštní. Ale mohu říct, jak konference radikálně proměnila moje očekávání. Na celé konferenci jsem byl teprve podruhé, ale jel jsem na akci, na které si odpočinu a duchovně se nabiju. Duchovně nabitý tedy jsem, ale odpočatý rozhodně ne… naopak na mě během těch čtyř dnů padla hrozná únava, která ale nesouvisela úplně s tramvajemi před okny v nočních hodinách, ale spíše s emocionálním přetížením. Zažili jsme chvály ráno, dopoledne, odpoledne i večer. Zažili jsme bombastické vedení modliteb skrze Chapelu a účinkující hosty – Vojtěcha Kodeta, který se modlil za uzdravení našich ran a rozpoutání našich pout; Michala Zamkovského, který svými modlitbami uzdravoval nemoci přímo v sále; Miriam Swaffield, anglikánské jáhenky, která se modlila o vylévání Ducha evangelizace a proroctví; Oťáka s Pájou, kteří snad celou konferenci sloužili přímluvnou modlitbou. Modlili jsme se tedy hodně, intenzivně, rukama i nohama. Letošní konference tudíž pro mě nebyla ani tolik o přednáškách, jako spíš o modlitbě, i když chichotajícího se o. Bogdana (z naší diecéze) při jeho přednášce o radosti si budu ještě dlouho pamatovat. Petr omi

Charismatická konference pro mě byla letos fakt neuvěřitelně silná. Byla to jedna z těch akcí, kdy se vám najednou otevřou dveře do úplně nového světa, Bůh se ukáže v úplně novém světle, a to světlo se vás dotkne tak, že víte, že už prostě nic nebude jako dřív. Myslím, že k tomuhle proměňujícímu setkání mi pomohly hlavně dvě věci: oblátské exercicie, které jsme absolvovali týden před konferencí, a společenství, se kterým jsem konferenci prožila. Až podivuhodně na sebe naše exercicie a témata konference navazovala. Vše se mi propojovalo a potvrzovalo. Do toho všeho na mě ale pořád nějak zvláštně dotíral Duch modlitby a života, jako by do mě pořád někdo žďuchal. Všechno to, co jsem na exerciciích porozjímala, jsem najednou hrozně chtěla začít i žít. A k tomu mi fakt hrozně pomohli lidi, kteří byli pořád vedle mě, moji přátelé, se kterými jsem mohla hned vše sdílet, jak bolesti, tak dary, všechno bylo všech. Už je sice po konferenci, ale to aktivizační žďuchání nepřestalo… je to krása. Zuzka