Františkánka a oblát: tandem pro povolání!

Pastorace povolání je dřina… Staré časy, „kdy se přece dobře vědělo jak na to“, jsou dávno pryč. Hledají se nové cesty, bloudí se, tradiční prověřené metody obvykle nefungují, nové cesty se teprve nesměle prošlapují… ale nejsložitější a nejnáročnější je to s tou hlavou… a taky se srdcem! Ono to totiž chce především obrácení, změnu smýšlení a vnímání. Úkolem není nacpat noviciáty, semináře a dostat co nejvíc lidí pod chomout, ale pomáhat mladým lidem odhalovat život jako odpověď na volání Boží osobní lásky ke každému z nás, pomáhat jim žít v nepřetržitém dialogu s tím, kterému jde o mou radost a štěstí, a vést je k otevřenosti vůči potřebám, naléhavému volání a bolestem dnešních lidí. Kultura povolání se tomu říká… Prostě jsme na cestě. Cíl je zřejmý, ale konkrétní etapy putování spíš jen tušíme.
Při České biskupské konferenci existuje národní tým, který se právě nad těmito otázkami a výzvami zamýšlí. A dělá to už řadu let. Jde spíš o partu nadšenců, kteří se občas setkají, aby si vyměnili zkušenosti, předali informace, společně přemýšleli a hloubali a čas od času uspořádali i nějaký ten „meeting“ pro ty, kterým je jejich služba přednostně určena.
Na počátku letošního roku došlo v Národním týmu pastorace povolání k výměně stráží. Dlouhodobí matadoři o. Jiří Kupka a sr. Vincenta Kořínková, kteří stáli u počátku společně organizované pastorace povolání v Česku a mají za sebou řadu setkání a hlavně práce, předali štafetu sekretářů zodpovědných za pastoraci povolání sr. Kristině, OSF a o. Vlastimilovi, OMI. Františkánka a misionář oblát… Snad právě v tom může být síla a třeba i naděje do budoucnosti, totiž v setkání různých charismat a povolání, ve vzájemném poznávání, spolupráci a růstu v jednotě. Možná je „kultura bratrství a setkání“, jak o ní mluví papež František, právě tím, co může oslovit i mladé lidi, kteří se na svou životní cestu teprve ptají, a snad i ty, kteří ji ani nehledají. Tak hodně sil a radosti!