Jak na povolání...

Koncem ledna se na Velehradě už pravidelně koná setkání řeholnic, řeholníků, diecézních kněží a laiků, kteří pracují v oblasti pastorace duchovních povolání. Tři dny organizované Národním týmem pro pastoraci povolání se letos uskutečnily už potřinácté a tentokrát nesly i velkou oblátskou stopu. Jedním z jejich organizátorů byl i Vlastimil Kadlec, misionář oblát, který je spolu se školskou františkánkou sr. Kristinou Hřebíkovou výkonným sekretářem národního týmu, který pracuje pod „dohledem“ biskupa Pavla Konzbula. A jelikož se „povoláňové schůzování“ koná na Velehradě, od samého počátku se přirozeně nabízelo zahrnout do programu i studenty Stojanova gymnázia, se kterými má oblátská komunita v Plasích dlouholetý patronát. Pastorační asistentka a vychovatelka velehradského gymnázia Martina Vlková je navíc oblátskou asociovanou a Radim Kuchař, tamější kaplan, je naším dávným přítelem. Bylo tedy nasnadě požádat je, aby pro více než padesát účastníků setkání připravili na jeden večer společnou modlitbu. Večerem chval nás provedli úžasně, takže se odvažuji říct, že Duch svatý vanul i při našich pracovních setkáních.
Hlavním tématem bylo letos doprovázení mladých lidí a jejich rozlišování životní cesty v současném světě. Úkol řečníka na sebe vzal salesián Michal Kaplánek, docent na teologické fakultě v Českých Budějovicích, a zhostil se ho výborně. Nešlo vůbec jen o teorii, ale o opravdový život. A protože jsme promýšleli pastoraci povolání dnešních mladých lidí, tři z nich, kteří v nedávné době procesem rozhodování sami prošli, jsme také pozvali, aby se s námi o své životní příběhy podělili. A to byl pro mnohé z nás skutečný vrchol setkání. Juniorka sr. Antonína, maminka od dvou malých capartů Jiřinka a náš „oblátský“ Kuba, který prošel počáteční řeholní formací a nyní se připravuje na vstup mezi asociované, vyprávěli o tom, co jim rozlišování usnadnilo, s jakými překážkami se museli poprat a co dnes mladí v této oblasti očekávají od nás a od církve vůbec. „Grilovali“ jsme je důkladně, ale snad i milosrdně. Program setkání doplnila sr. Michaela Přibylová, která ve svém příspěvku zdůraznila psychologický aspekt doprovázení a formace, a paní Eva Güttlerová, která přijela ze Slovenska, aby nás zasvěceně uvrhla do světa médií a sociálních sítí. Mimochodem slovenští přátelé tvořili takřka třetinu účastníků!
Přednášející byli skvělí, zdá se, že i programová náplň se trefila do toho, co jako zasvěcení prožíváme… Přesto si ale troufnu odhadnout, že tím nejvzácnějším, co si z Velehradu odvážíme, bylo společenství mezi námi a radost ze setkání. Tak za rok! A pro zasvěcené zasvěcené: tralalero! Vlastimil, OMI