Jdi zpět

Jiný duch...

Poslední dubnový víkend jsme se se skupinkou mladých českých asociovaných vydali do německého Nikolausklosteru, oblátského domu v Porýní, kde se letos konal tradiční Eugenmeeting, tedy setkání oblátských asociovaných z celé Středoevropské provincie. Na padesát účastníků z Česka a mnoha koutů Německa se sešlo, aby společně mluvili a uvažovali o tématu předávání víry v rodině. Jak už to ale u takových setkání bývá, důležitější než obsah bylo sdílení a setkání samotné. Člověk zůstane pokaždé v úžasu nad tím, jak se během pár chvil lidé různého věku, národnosti, odlišné náboženské tradice, kteří přijíždějí každý ze svého zaměstnání, rodiny, od svých starostí a radostí, promění v jednotné společenství, kde k pochopení a domluvě není dokonce nutný ani týž jazyk. Jistěže k porozumění přispívá i každovečerní setkání u pestré škály výborných německých a českých piv, ale hlavní důvod naší rodinnosti je jiný… srdcový! Je to stejný duch, který nás shromažďuje v jedno, stejné charisma. Tak snad z nás měl svatý Evžen radost i letos. My jsme ji tedy měli, i když jsme víc času strávili v autě na cestě než samotným setkáním. Ale cesta je už přece taky součástí cíle…

„Na Eugenmeetingu jsem byl letos poprvé. Zato v Nikolausklosteru už podruhé, a bylo to znát. Bylo velmi příjemné hned při uvítání slyšet svoje jméno, aniž bych se musel nějak zvlášť představovat. Už jen tohle dokazuje, jak je oblátská rodina propojena, a to i se mnou, s klukem z maličké České republiky. Obláti kladou velký důraz na společenství, proto ani teď nebyl program nějak „našláplý“, ale šlo hlavně o to se vidět, popovídat si a být spolu. Já měl sice jazykovou bariéru, ale když bylo potřeba, v klidu ji odboural Google překladač, nebo někdo, kdo mi vše přeložil. Proto mi ani cizí řeč nebránila v tom, abych se naplno cítil součástí velkého a krásného společenství.“ Honzík