Jdi zpět

Konečně mezi svými

Několikrát do roka se kromě pravidelných pracovních setkání obě části - klokotská a plaská - naší jediné komunity vydávají na jednodenní výlet. Tentokrát jsme zamířili do plzeňské ZOO. A bylo to… osvěžující. Tedy ne úplně. Vedro bylo od samého rána a, kdo znáte plzeňskou ZOO, dobře víte, že to není zrovna procházka údolím. A tak jsme se potili nejen v tropických pavilonech, ale i v Himálajských horách a severní Kanadě. Osvěžující byl ale únik od lidí mezi zvěř. Občasný úprk do divočiny dělá misionářovi dobře. Navíc neuvěřitelná pestrost živočišných a rostlinných druhů člověka znovu natankuje potřebným úžasem, vděčností a radostí. Pestrost se navíc projevila i mezi námi: Günther se nemohl dočkat mamby zelené a jiných plazů, Martin to bral úprkem k žirafám a lemurům, Jirka žasl nad nosorožci, Petr hltal netopýry a levharta, Karel moudře pošilhával po každé lavičce ve stínu a já se těšil na ovce… Myslím, že v nejednom z nás se probudily touhy po misijních dálkách. Teď už jsme ale zase doma mezi svými. Nebo jsme mezi svými byli spíš tam…?! Vlastimil, omi