Konečně nastal čas housenek!

Moji drazí,
tak vás konečně zdravím ze své cílové země, ze Zimbabwe, konkrétně z města Bulawayo, což je druhé největší město této země. Ve čtvrtek minulý týden jsem dostal zprávu, že mi bylo uděleno pracovní vízum. A v pondělí už jsem letěl z JAR do Zimbabwe.
Protože se až na konci července dozvím, kde přesně budu a co bude mým úkolem (a který jazyk se začnu učit), jsem zatím v Misijním domě spolu s představeným misie, ekonomem a jedním dalším bratrem a seznamuji se s obláty a s tím, co kde dělají. Po třech letech jsem se zase radostně objal s o. Aureliem, oblátem z Paraguaye, který tu je od loňska. Studovali jsme spolu v Římě. A taky je tu Thembo, Zimbabwan, kterého znám taky z Říma. Za necelý měsíc bude mít kněžské svěcení. Celkem je nás teď v Zimbabwe 14 oblátů a 4 prenovicové.
Už na první pohled je Zimbabwe mnohem chudší a v mnoha ohledech mnohem „afričtější“ než Jihoafrická republika. Na rozdíl od JAR je tu bezpečněji a na ulicích nikdo nežebrá. Jen velmi pomalu se začínám orientovat v systému měn a placení (americké dolary, bondy, randy, eco cash...). Lidé jsou tu přátelští a štědří. Jídlo výborné. Už jsem ochutnal housenky. Zatím se však jen rozkoukávám. Budu vás určitě dál informovat. Děkuji všem, kteří mě na mé dlouhé cestě jakkoliv podporovali. Zůstaňme spojeni v modlitbě. Váš Karel, omi