Madrid: acogida

Když se naše malá česká oblátská skupinka (čtyři mladí a jeden oblát) ocitla v hale madridského výstaviště, kde byl na přelomu roku hlavní stan tradičního evropského setkání mladých pořádaného komunitou z Taizé, hemžilo se to všude nápisy: welcome, accueil, accoglienza, acogida… A v rohu, úplně vzadu byl český „příjem“… jak recepce v hotelu nebo na oddělení „emergency“ v nemocnici. Španělské „acogida“, slovo, které v Česku právě moc neznáme. Nejde jen o recepci a už vůbec ne pouze o příjem ani jen o uvítání, ale hlavně o přijetí, které odkazuje k důvěře, k setkání s konkrétními tvářemi, ke sdílení. Znovu jsme si uvědomili, jak nám i v české církvi chybí slovo, které by to všechno označovalo, které by bylo výrazem toho, co jsme po celý týden v Madridu sami zakoušeli. Nepřijeli jsme jen na pouť důvěry organizovanou tradičně komunitou Taizé, ale především na oblátské setkání mladých, které naše sestry oblátky u této příležitosti v Madridu pořádaly. A už snad posté jsme mohli znovu prožívat to, co to znamená být součástí oblátské rodiny, mít bratry a sestry po celém světě, mít dveře otevřené dokořán do oblátských domů a komunit, zakoušet rodinnou důvěrnost s lidmi, kteří pro nás ještě včera byli cizí, mluví cizím jazykem a mají podivné novoroční tradice... Acogida! Bezpodmínečné a radostné přijetí se vším všudy. A taky radost z žitého oblátského charismatu. Čtvrť, ve které oblátky s formační komunitou žijí a pracují, patří mezi ty chudší a hlavně pestré. Setkali jsme se s mnoha imigranty, kteří ve farnosti našli nový domov a ke kterým má místní komunita opravdu blízko. Skvělí lidé. Svatý Evžen má jistě radost! A my spolu s ním. Vlastimil, omi

Asi tak, jako jsem se snažila celý ten týden načerpat do zásoby trošku madridského sluníčka, abych ho měla dostatek na snášení zimních dní tady v Praze, tak přesně nějak takhle podobně jsem se snažila každý vjem prožít opravdu intenzivně a s otevřeností srdce, abych s těmito prožitky vešla do reality všedních dnů. A že jich bylo! Především vřelé přijetí (acogida - slovo, které, jak jsme usoudili, nemá v češtině ekvivalent), které se nám celý týden dostávalo od oblátek a díky kterému jsme byli doma i tak daleko od Česka. Mezinárodnost, která mi neuvěřitelně otvírá oči a odkrývá nové a nové obzory a touhy poznávat ji dál. Radost z tak krásného jazyka, jakým je španělština. Spousta příběhů, které jsem vyslechla a které se mě často velice dotkly. A taky naše skupinka, která všemu tomu dala opravdu oblátský komunitní rozměr. Děkuju! Sali