Návštěva starých přátel

Když jsem dělal první pastorační zkušenosti v pákistánské Kvétě a ještě jsem neuměl jazyk a neznal místní zvyklosti, doprovázel mne většinou mladý oblát a jáhen Khan Paulus. Dnes je superiorem delegatury oblátů v Pákistánu. Proto přijel do Říma na formační setkání nových představených. Potom se vydal do Německa, aby s misijním prokurátorem naší oblátské Středoevropské provincie probral možnosti podpory práce spolubratří v Pákistánu. Doprovázel ho ekonom delegatury, o. Basharat, který dělal u mne půlroční pastorační praktikum, když jsem byl farářem v Derekabadu v poušti. Oba pak přijeli i k nám do našeho „rajónu“ v západních Čechách, kde svou přítomností i svědectvím o nelehké situaci křesťanů v Pákistánu zpestřili poutní mši sv. v Manětíně. Další den strávili spolu s naší asociovanou Hankou Koukalovou, která je ředitelkou Papežských misijních děl v českobudějovické diecézi a odpovědnou za oblátské Mariánské misijní dílo v Česku, v Praze, kde se setkali i s národním ředitelem Papežských misijních děl Leošem Halbrštátem, který si na ně udělal hodně času (půl dne!) a zřejmě si to s nimi i dobře užil.
Osobně pro mě bylo velkou radostí vidět oba tehdejší scholastiky, jak dnes působí v odpovědných pozicích. Když jsem byl v Pákistánu, probíhala taková přechodná doba: v okamžiku mého příjezdu tam byli tři domorodí oblátší kněží, ale už šest let poté jich bylo osmnáct… Vnímal jsem, že hlavním úkolem nás cizinců tehdy bylo pomáhat jim při tomto startu do nové etapy. I nadále jim v tom chci pomáhat, jednak finančně, ale také zprostředkováváním kontaktů tady v Evropě.
Šlo o pracovní návštěvu, zároveň však plnou radosti z opětovného setkání a z veselého vzpomínání na vtipné situace. Oba spolubratři odjížděli z Česka velmi spokojení a vděční také za Hančino a Leošovo doprovázení. Günther, OMI