O. generál Louis v Česku: obláti jsou všude doma.

Samo se to nabízelo… Zastavit se v Česku po mnoha týdnech strávených na cestách po Asii a bezprostředně po čtrnácti náročných dnech interkapitulárního setkání v Polsku a krátké návštěvě tamějšího festivalu pro mladé je přece logické… Tedy alespoň pro našeho otce generála Louise. Zeměpisně to sedí, z Polska domů do Říma se člověk přes Česko vydat může. Přiznám se ale, že po tak nabitém programu bych raději nasedl v Poznani do letadla a v Ciampinu vystoupil. Jenže já nejsem Louis Lougen… Toho polští spolubratři přivezli do Ostravy, on nasedl do pendolina a v Plzni jsme ho u vlaku čekali už my.
Přijel jen proto, aby s námi byl. S námi obláty a s našimi blízkými lidmi z oblátské rodiny. Moc si u nás neodpočinul. Jedno setkání následovalo druhé a i návštěva pamětihodností a zajímavých míst, které jsme mu chtěli ukázat, byla vždy jen záminkou k dalšímu setkání s novými lidmi. Ale každého rozhovoru, každé společně strávené chvíle, každého setkání si užíval: ať už to bylo s průvodkyní v plzeňském pivovaru, s našimi mladými asociovanými, kteří ho nastřídačku doprovázeli po celý týden jeho návštěvy u nás, s plaskými a manětínskými farníky při mši kolem stolu nebo s Táboráky na Klokotech, s mými rodiči, ke kterým jsme zaskočili na oběd při návštěvě Svaté Hory, se zaměstnanci na chodbě plzeňského biskupství, s asociovanými v našem domě na Klokotech…
Radost jsme mu ale snad udělali i my. Hlavně ve čtvrtek… to jsme ho totiž vzali do Prachatic na prohlídku rodného domu sv. Jana Nepomuka Neumanna. Louis se totiž narodil v americkém Buffalu a jeho rodnou farnost založil právě Jan Nepomuk Neumann, stejně jako založil i kongregaci sester, které Louise učili ve škole. Vůbec je ten náš americký generál s Českem spjat nějak hodně, dokonce se narodil a byl také zvolen nástupcem sv. Evžena de Mazenod na svátek sv. Václava. Vlastně přijel nakonec opravdu domů… I když nevystoupil z letadla v Ciampinu, ale z pendolina v Plzni. Vlastimil, omi

Vím, že to píšu vždycky. Že tohle slovo se objevuje v každém článku o každé akci, kterou s obláty prožiju. Ale tentokrát rodina vystihuje naprosto nejpřesněji to, co jsme minulý týden společně zakusili.
Našeho generála Louise jsem už párkrát v životě potkala, konkrétně dvakrát v Římě a jednou v Polsku na oblátském předprogamu k SDM před dvěma roky. Takže rozhodně to pro mě nebyla nová tvář. Ale to, že jsme ho mohli přivítat u nás v Česku, tím to pro mě dostalo úplně nový rozměr. Být s nejvyšším oblátem na světě na místech, která jsou jistě nejen mně tak blízká, jako jsou Plasy nebo Klokoty. Sdílet při večeři nebo při jízdě autem naše životní cesty a jak do nich zasáhlo oblátské charisma. Užívat si tolik "eternal moments", kdy jsme vnímali jen přítomný okamžik: společenství a dobrou kávu či ještě lepší pivo. Ale hlavně: Luis je ten nejosobnější a nejmilejší člověk na světě s obrovským srdcem, které je plné charisma sv. Evžena. Rodina, rodina, rodina. Děkuju! Sali

Za ty léta, co jsem s oblátama, je přeci jenom už trošku znám, a tak jsem už dopředu tušila, že tahle návštěva bude opravdu stát za to a že to bude moc milý a lidský setkání... No ale, že to bude až tak moc?! Měla jsem z toho obrovskou radost. Tohle je vážně rodina. A žasla jsem... Jak je možný, že máme toho nejlepšího generála a zároveň i nejlepšího provinciála? My se tak máme! Kačka