Oči a srdce taky mluví!

Někdo se odlišností bojí. Někdo má strach z různosti kultur, jazyků, tradic. Někdo se obává o svou národní identitu. Ale pokud je člověk křesťanem a k tomu navíc žije misijní charisma, zhluboka vdechuje rozmanitost světa a církve v něm a nemůže stavět hradby ani zdi, ale naopak spoluvytvářet blízkost, která nemusí být vždy jen pohodlným pocitem přijetí, ale může být i výzvou k vyjití ze svých představ, ze svých „vím, jak se to dělá; dobře vím, jak to má být“, výzvou ke zdravému zpochybnění svých způsobů prožívání víry, aby se ho Bůh, který tvoří všechno nové, mohl znovu dotknout a obohatit ho o cestu druhých.
A právě tuto blízkost a toto obohacení jsme intenzivně prožívali od 2. do 8. srpna v oblátském centru misie s mládeží v polském Kokotku. Každý rok se naše oblátská Evropská komise pro misii s mládeží a pastoraci povolání snaží uspořádat setkání zástupců OMI mládeže z celé Evropy a podporovat tak vzájemné poznávání, boření předsudků a vytváření jednoty a misijní spolupráce napříč kulturami a tradicemi. Interkulturalita je totiž jedním z klíčových slov, které nám jako výzvu zanechala poslední generální kapitula a týden prožitý společně v charismatu sv. Evžena de Mazenod nás do ní přinejmenším uvedl. Polsko, Německo, Ukrajina, Bělorusko, Česko, Rumunsko, Francie, Belgie, Irsko, Itálie, Španělsko, to byly země, které do polského centra Niniwa vyslaly letos své zástupce z řad oblátů a mladých. Bořit, co je třeba bořit, a tvořit, co je třeba vytvářet, se tak letos v Polsku učili i Salome, Jura a Kuba, tři oblátští mladí z Česka. A jelo to! Dorozumívali jsme se jazyky, pohledy, objetími, ale především týmž pohledem na svět. Jsme součástí jedné rodiny, která sice žije v rozmanitosti kultur a míst, ale sdílí stejnou DNA. I témata, která nás jednotlivými dny provázela – křest, modlitba, komunita, kříž a Maria, měla své jasně oblátské zabarvení. Skrze přednášky, modlitbu, liturgii, výlety, pouť, ale především skrze sdílené společenství jsme nejen obnovovali a prohlubovali svůj osobní vztah k Ježíši, ale také rostli právě v té blízkosti a svobodě Ducha, které z nás vytvářejí jednu velkou rodinu, ve které se dá opravdu zhluboka a radostně dýchat. Vlastimil, omi

Sice jsem přesně nevěděl, co od tohoto setkání čekat, ale byl jsem si jistý, že to bude setkání rodinné. A bylo to tak. A přestože byl pro mě velkým omezením jazyk, navzájem jsme si výborně rozuměli. Jak mi řekla Graziella, italská účastnice setkání a členka sekulárního institutu OMMI: oči a srdce taky mluví. Potvrdilo se mi, že oblátská rodina nezná hranice, a jsem vděčný, že můžu být její součástí! Jura