Otevírání očí

A byli jsme v Madridu... Přelom roku strávila malá oblátská skupinka mladých ve Španělsku. Jeli jsme tam na tradiční Pouť důvěry pořádanou komunitou v Taizé, ale především také na setkání oblátské mládeže, které právě u této příležitosti pořádaly naše sestry oblátky. A bylo to...

#TaizeMadrid a OMI setkání mladých se mi v srdci uchová velmi dlouho díky krásným momentům a zážitkům. Mezi ty nejintenzivnější patří: rodinné přijetí - acogida - od skvělých a úžasných misionářek oblátek, z kterých září radost z řeholního života; setkání s lidmi různých kultur i s takovými, kteří museli uprchnout z domovské země. To mi otevírá oči. Díky tomu si uvědomuji, že se máme až moc dobře, a je obrovská škoda, když se zbytečně uzavíráme a máme strach z jiných kultur. A moct je poznávat je pro mě velké obohacení a dar.
Nejvíce z celého týdne se mě dotkla návštěva oblátského domu v Pozuelu. Zde žili mladí obláti ve formaci, než byli umučeni kvůli tomu, že byli katolíci a řeholníci. Během prohlídky domu jsem zvlášť myslel na bl. bratra Eleuteria Prada Villarroela, OMI, kterému bylo v ten okamžik 21 let a který je mi blízký mimo jiné i tím, že byl truhlářem stejně jako já. Bylo silným zážitkem být v kapli, kde naposledy slavil spolu se svými spolubratry eucharistii.
Jsem Bohu vděčný, že jsem tyto dny mohl strávit v Madridu s úžasnými lidmi. Lepší start do nového roku jsem si nemohl přát. Díky, díky, díky! Jura

Když se teď podívám zpátky, na okamžik, kdy jsem seděla na letišti v Praze a měla jsem odpovědět na otázku, proč jedu do Madridu na Taizé, odpověděla bych úplně stejně. Neměla jsem žádná očekávání, jen doporučení, že je to super. Ovsem ve výsledku nebylo super samotné Taizé, ale lidi, se kterými jsem tam byla a které jsem tam poznala. Je až neuvěřitelné, s jak otevřeným srdcem nás komunita sester oblátek přijala. Ony jsou pro mě důkazem živoucího charisma sv. Evžena - žití ve společenství a v rodině. Každý z nás byl z jiné země, mluvil jinou řečí, ale přeci jen jsme se dokázali domluvit, sdílet zážitky, dojmy, smát se... A také, ruku na srdce, jídlo lidi spojuje a my tam jedli opravdu hodně a hlavně dlouho. Večeřet dvě hodiny? V pohodě, jsme přeci ve Španělsku
Třešničkou na dortu bylo samotné setkání s oblátskou mládeží a výlet do Pozuela - na místo s velice silnou a smutnou mučednickou historií. Osobně jsem tam zažila pár silných momentů, které nejdou ani slovy vyjádřit, a myslím si, že by toto místo měl navštívit každý, kdo je nějak ve spojeni s obláty a se sv. Evženem. Jedině po této návštěvě se bude cítit jako jeden z nich. Kája