Oto, OMI: oblátská blízkost při misii

Ciao všichni!
Opět se hlásím z Říma a rád bych s vámi sdílel něco z misie, kterou jsme organizovali v jedné okrajové zóně města, v Tor Vergatě. Je to relativně nová městská část bez náměstí, bez kostela, s velkým nákupním centrem. Většinou tam místní jen přespávají a den tráví v Římě v práci, na univerzitě atd. Je tam ale také hodně mladých, kteří tráví svůj volný čas (řekněme od pěti odpoledne do půlnoci) v místních barech, na parkovištích, v podloubích, kam není moc vidět, a zabíjí nudu kafem a karetními hrami v lepším případě, alkoholickými nápoji a jinými návykovými látkami v případě horším.
Misii jsme připravovali celý rok v sestavě Ivan OMI, Bruno OMI, já a jeden starší spolubratr jménem Luca. Celý rok jsme se setkávali se skupinkou animátorů z farnosti. O této skupince jsme rychle pochopili, že vlastně nemá živou zkušenost s Bohem a vše stojí na osobních sympatiích a vůli udělat něco pěkného. Po všech těch měsících přípravy nám animátoři řekli, že je to všechno hezké, ale že je to pro ně trošku moc, takže oni se zúčastní maximálně jednoho odpoledního setkání. To pro nás byla docela rána a vystřízlivění. Během misie jsem pochopil, že to nejsme my, kteří jsme přitažliví, nebo aktivity, které děláme, ale je to Ježíš, který vytváří atmosféru radosti, pokoje, atmosféru jeho přítomnosti mezi námi. Animátoři se opravdu účastnili jednoho odpoledního setkání, ale pak už se nedokázali odpoutat a přišli každý den. Později jsme se dozvěděli, že někteří dokonce nešli do školy. Nedělali jsme nic zvláštního: jedli jsme, byli jsme spolu, mluvili, slavili mši, tancovali. Ale byl to Ježíš, který byl přitažlivý. Duch svatý naplňoval všechna ta malá gesta, všechny všední věci. Jeden kluk, začínající student medicíny, mi například první den hned ráno oznámil, že zůstane jen hodinu, protože má prý něco na práci a k tomu musí studovat. Pak jsem ho ale potkával v průběhu dne a pokaždé jsem ho s ironickým úsměvem upozorňoval, že už musí jít, protože má něco na práci a musí studovat. Zůstal až do společné večeře… Jedna kamarádka mi pak řekla, že během misie studovala dokonce víc, protože přišla ze školy a věděla, že za tři hodiny se máme setkat, takže místo běžného ztrácení času začala hned dělat úkoly a studovat.
Pak tady byl tým dalších šedesáti mladých lidí, kteří investovali čas, energii, peníze... Přijeli ze Sicílie, z Florencie, Pescary, z různých jiných částí Itálie a světa, mezi nimi i my zasvěcení. Misie se účastnilo pět mužských a sedm ženských kongregací a řádů. Prostě jsme zburcovali pár lidí ze třídy a pár přátel, kteří se k nám rádi přidali. Musím přiznat, že nikdo nevěděl, jak to dopadne. Každý má svůj styl a klade důraz na něco jiného, tak jsme nevěděli, jak naši přátelé přijmou náš styl misie, náš styl „bytí spolu“. Po misii jsem mohl mluvit skoro se všemi a vždy jsem slyšel to samé: radost, zkušenost komunita, sdílení, jednota napříč charismaty, styly a strukturami. Viděli jsme, že naše charismata (to, co je specifické pro danou řeholní rodinu, vlastně to, co nás od sebe odlišuje) jsou cestou, která nás sjednocuje. Každý přinesl to, co je, co má a nemá, kým je a kým se ještě má stát, a všechno to zaklaplo do sebe bez plánů a projektů. Nemožné? Ale ano, protože ON byl uprostřed a postaral se o vše. Spojovaly nás i touhy jako žít radikálně evangelium, jít na periferie, přispívat k rozšiřování horizontů světa kolem nás. No není to Boží?
Tady mi Pán myslím potvrzuje jeden obraz. Obláti jsou velmi blízcí lidem, se kterými pracují (to říkal sv. Evžen), a tato blízkost je jako chůze po ostří nože. Velmi jednoduše se spadne doleva, nebo doprava - buď máš velmi velký odstup od lidí, nebo to přeženeš s intimitou. Oba dva případy jsou vlastně sebeobrana, snaha zachránit sebe sama, protože pokud se vážně vydáš po cestě blízkosti podle Ježíše, zraníš se, chůze po ostří nože bolí. Ano, blízkost k druhým zraňuje, ale máš jednu jistotu: pokud kráčíš, miluješ. Miluješ, jako Ježíš miluje, a on se stará, on pečuje, on nenechá napospas. On se stará a sesílá Ducha svatého, který je radost tvé radosti, pokoj tvého pokoje, láska tvé lásky. Jestli se ti zdá, že přeháním a jsem až moc duchovní, tak tě můžu ujistit, že to tak není. Tohle je jednoduše ovoce misie, jakékoliv misie. Chceš žít to samé? Je to na dosah! Začni hned: zapomeň trošku na sebe, miluj, miluj opravdově, miluj toho, kdo to ve tvém okolí nejvíc potřebuje. Miluj jako odpověď na Boží lásku a uvidíš, co se stane. Efekt zaručen! Zadarmo! Návod: Miluj, protože ON tě miluje. Oto, omi