Patrick "nafurt"!
Náš spolubratr Patrick Vey složil v neděli 28. dubna v Hünfeldu své věčné sliby! A to je vždycky sláva ohromná! A jelikož s Patrickem patříme nejen do jedné velikánské oblátské rodiny, ale dokonce do jedné provincie, byli jsme u toho. Scholastici z české a německé části provincie přijeli z Říma už několik dní předem, aby celou slavnost pomohli nachystat; naši novicové jsou v hünfeldském domě doma, takže byli samo sebou při tom; skupinka oblátských asociovaných vyrazila v neděli ráno ještě za tmy z Plas, aby to do dopolední eucharistie s věčnou oblací stihla, a zástupci oblátů se pak s Patrickem sešli až při večerní oslavě u půllitrů výborného německého a českého piva. Každého „obláta nafurt“ je prostě třeba pořádně oslavit!
„Cesty budou našimi domovy“ - tak jsme vyrazili na cestu, sice jenom jednodenní, abychom podpořili Patricka při jeho věčném „ano“, kterým se taky vydává na cestu - tu oblátskou, už navždy. A byla to síla - naše cesta i všechna setkání, která jsme zase prožili, i když byla třeba jenom na chviličku. Tyhle cesty stojí za to. Pepa
Loni v únoru jsme si každý z naší skupinky mladých asociovaných losovali jednoho obláta ve formaci, abychom se za něj intenzivně modlili. Já si tenkrát vytáhla právě Patricka. Do té doby jsme se s Patrickem viděli všehovšudy asi jen dvakrát, a tak přiznávám, že mě trošku mrzelo, že jsem si nevytáhla někoho, koho znám o něco víc. Za ten rok a pár měsíců jsme se neviděli o moc víc než předtím, ale musím říct, že jsem si skrze tu každodenní modlitbu k Patrickovi vytvořila opravdu vřelý vztah, a proto jsem měla obrovskou radost, že jsem mohla být u toho, když na věky věků sliboval věrnost Bohu a službě těm nejpotřebnějším. A Patricku, neboj, modlím se za tebe i nadále! Kačka
Sice krátký, ale o tolik intenzivní. Přesně takový byl nedělní skok do Hünfeldu na Patrickovy věčné sliby. A byla to opět radost! Radost vidět tu rozzářenou Patrickovu tvář, když se po slibech objímal se svými spolubratry. Radost z nového věcného bratříčka obláta, z jeho odvahy, víry a vytrvalosti. To člověku vždycky dodá sílu a odhodlání! Byla to ale také radost ze shledání. S našimi kluky ze scholastikátu z Vermicina, s celým noviciátem, se současným i budoucím procinciálem. A spoustou dalších a dalších našich blízkých. Těch setkání bylo snad víc, než kolik jsme tam dohromady strávili minut!
Byla to zkrátka krása krásoucí, která začala jedním Patrickovým ano už před několika lety. A pokračuje dál a dál a přináší tu radost k tolika lidem! Díky, Patricku, a auguri!! Sali