Po třech letech asociace naživo!

Když jsme se v říjnu 2019 na konci provinčního setkání loučili, nikdo z nás netušil, že se loučíme na dlouhé tři roky. Provinční setkání asociovaných se koná každý rok na podzim a jde o jedno z nejdůležitějších setkání pro německé a české laiky. Je to totiž setkání, na kterém obnovujeme své sliby, svá rozhodnutí, že chceme žít pro Krista, církev a misii v duchu oblátského charismatu. V roce 2020 a 2021 ale nebylo kvůli pandemické situaci možné, abychom se všichni sešli, a tak se setkání odehrávala jen virtuálně skrze ZOOM. To sice nic neubralo na důležitosti nebo síle našeho oblátského závazku, platilo to pořád stejně, ale troufám si říct, že se každý z nás nemohl dočkat, až se zase budeme moct setkat, sdílet a žít tu naši typickou oblátskou blízkost naživo. A minulý víkend naše zdánlivě nekonečné čekání skončilo. Letošní provinční setkání bylo opět prezenční, a tak jsme se všichni vydali do oblátského domu v Hünfeldu. Za ty tři léta se leccos změnilo. Například to, že už je nás víc, a tak naší skupince tentokrát už nestačil jen tranzit, ale vyjeli jsme hned třemi auty.
V Hünfeldu by se radost z opětovného setkání dala krájet. Byla znát v každém rozhovoru, při každém společném jídle, modlitbě, v každém úsměvu a obejmutí. Program jsme neměli extrémně nabitý, chtěli jsme mít co nejvíce času na obyčejné žití společenství skrze sdílení všeho, co se v našich životech za celou tu dobu událo. Hodně se taky mluvilo o celosvětovém kongresu asociovaných, kterého se někteří z nás letos v květnu účastnili. Neopomenutelnou částí bylo i sledování dění oblátské generální kapituly v Itálii, kde se minulý týden po novém generálovi volili i noví členové generální rady. Máme štěstí, že na kapitule máme našeho provinciála Felixe a taky Vlastimila, kteří s námi hned všechno na dálku sdílí a se kterými jsme se dokonce i na chvíli spojili přes videohovor.
Měli jsme i jeden důležitý úkol - po roce s prozatímní tříčlennou skupinkou v čele středoevropských asociovaných bylo potřeba si zvolit jednoho provinčního mluvčího. To jsme, myslím, zvládli na jedničku s hvězdičkou. Stala jím Steffi Kulla z hünfeldské skupiny asociovaných. Ale nebojte se, sama na to nebude! K ruce jí bude tým složený ze zástupců jak Německa (Tom, Anke a Tamara), tak i Česka (Kuba P.).
Vrcholem celého setkání byl sobotní chválový večer s asociací. Byla to opravdu krásná a intenzivní modlitba, k jejíž síle přispělo i to, že jsme se opět rozrostli.
Kromě nás, co jsme sliby obnovovali, skládalo svou asociaci osm zbrusu nových asociovaných, mezi kterými byla i naše Štěpánka! Štěpánka je s námi už léta a my jsme za to opravdu moc vděční, protože nemít ji, naše životy by byly o mnoho chudší. A teď je s námi i oficiálně. A to je radost veliká! Kačenka Z.