Pošli to dál! Boží dotyky II.

Od našeho prvního novodobého Festivalu víry na Klokotech uběhly sice už víc než tři týdny, ale ohlasy stále přicházejí. Pán se dotýkal, Duch vanul. A to je radost!

Jednou větou: díky!!!! Za duchovně i zážitkově skvělý týden s jedinečnou možností být spolu pohromadě denně jako farnost, za výbornou organizaci a program, za silná osobní svědectví a otevřenost ve skupinkách i na přednáškách, za nově vzniklá přátelství, za možnost lépe se vzájemně poznat, za kytarové vítání u Emauz, za výměny receptů v kuchyni, za všudypřítomnou radost... Lída K. 

V Táboře bylo co slavit! Sešli jsme se při koncertech, na přednáškách a skupinkách a vše zakončili oblátskou poutí. Zváni byli všichni! Pomáhala jsem s občerstvením a díky tomu se seznámila s bezvadnými lidmi, kteří mají ke Klokotům blízko. Bonus byl, že jsem stihla všechny přednášky i několik skupinek. Ale luxusní byla přátelská atmosféra, otevřenost a blízkost mezi námi.
Záchodová štětka jako poděkování za pomoc s přípravami mě pořád nutí se smát. Přednáška otce Vlastíka byla právě o tom, že Kristu jsme právě nejblíž, když máme hlavu v záchodové míse. Super zpráva, že jsme milovaní i s našimi nedostatky, slabinami a v těžkostech máme kde hledat oporu.
Otcům oblátům moc děkuji za odvahu vyrazit do ulic a přinášet lidem dobrou zprávu. Jste super, děkuji! Markéta H.

To teda byla síla, žiju z toho ještě dnes a doufám, že ještě dlouho budu. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale poprvé v životě mám pocit, že se mnou někdo (Někdo) zatřepal a já se vzbudila. Díky ještě jednou celému teamu za to, že jste svůj čas věnovali právě tomu, abyste tady pro nás byli, a díky za duchovní vzpruhu. Čekala jsem od toho všechno možné, ale tohle teda ne. Díky! Klára P.

Když jsem se dozvěděla, že budou na Klokotech lidové misie, nevěděla jsem popravdě co čekat. Nikdy jsem je nezažila, jen jsem o tom slyšela mluvit. A musím říct, že jsem vůbec nečekala, že to pro mě bude tak moc intenzivní. Byla jsem dvakrát v domově pro seniory. A hovory, které tam proběhly, se mě hluboce dotkly. Ono úplně nejde popsat, co jsem tam prožila. Bylo to pro mě velmi silné, hluboké a hlavně intenzivní. Čas strávený s klienty mě moc obohatil.
Závěrem chci jen dodat, že jsem se snažila být pro druhé, jak jen to šlo. A teď z toho mám pocit, že jsem dostala strašně moc milostí hlavně já. A za to jsem neskutečně vděčná! Děkuji Bohu, že jsem se mohla účastnit. Dana B.

Do Festivalu víry jsem se chtěla zapojit hlavně proto, že za několik posledních měsíců jsem zjistila, kolik je mezi lidmi hladu po duchovním doprovázení, pomoci, inspiraci, ba dokonce po křesťanství. Do té doby jsem žila spíš v představě, že ten, kdo se chce zajímat, už se zajímá, ostatní se buď smějou, anebo hledají jinde. A zatím je mnoho těch, kdo potřebují naši iniciativu. Ve dnech, kdy jsem měla možnost, jsem se do Festivalu víry zapojila a nesu si spoustu drobných radostí. Různé podněty a slova pro mě samotnou, ale třeba taky radost z toho, že skrze mě možná Pán Bůh rozsvítil jiskřičku naděje v tom pánovi, co tak nadával na církev, nebo že jsme společnou modlitbou s P. Güntherem podpořili maminku nemocného kluka i jeho uzdravení... Jana J.

Ze začátku organizování festivalu víry jsem byla spíše pozorovatel. Trochu jsem obdivovala plánování a v srdci cítila, že Boží řízení je nad tím vším. A to se také později potvrdilo. Během tohoto setkání jsem cítila neskutečnou sílu v rozdávání a i to, jak to Bůh vrací. Také jsem cítila společenství a blízkost všech „blízkých“. Tím myslím lidí, které už znám, ale jen od vidění anebo náhodného setkání při určitých akcích okolo kostela. Neměla jsem vůbec potřebu a touhu po tom, aby přišlo hodně nových lidí, protože moje představu o tom, jak přetáhnout či připoutat veřejnost není v tom, že vytvoříme něco poutavého, zajímavého (např. festival, reklamu), ale že nastavíme vlastní život jako důkaz Boží přítomnosti, a Bůh se postará o zbytek. Začít musíme vždycky u sebe, a to jsem cítila i v tomto týdnu. Tento týden byl hlavně pro nás křesťany. Díky za to Pane. Veronika T.

Na festivalu “Pošli to dál” jsem se zúčastnila zahajovacího Light4You. Velmi mě oslovila pronikavá hudba v kostele. S texty si člověk uvědomoval, jak blízko je vlastně Boží přítomnost. Kostelem se to rozléhalo a přitahovalo pozornost. Na setkání s oblátem Martinem Sedloněm na téma církev, jsem si uvědomila, že nejsem sama. I když jsem ve své víře prožívala vlažné období, věděla jsem, že se mám kam vrátit. Že mě opět církev přijme. Bylo to vlastně jen takové ujištění. Lída B.

Akci jsem navštívila celkem třikrát. Jako laika a úplného začátečníka mě program a celkově nálada festivalu moc mile překvapily. Čas strávený s vámi byl pro mne ve znamení poklidu a duševní pohody, které mám poskrovnu. Jako by se na chvíli zastavil čas… byla jsem já, měla jsem pocit, že chvíli můžu odpočinout, dýchat, nechat stranou každodenní povinnosti, na chvíli nebýt zodpovědná za někoho/něco/termíny… Načerpala jsem nové informace, poznala nové zajímavé lidi. Hodně se mi líbilo pojetí a téma přednášek, které byly pečlivě připravené. Děkuji za možnost být toho součástí.