Příprava na Workship už posedmé

Posedmé... Zdálo by se tedy, že příprava Workshipu už bude jen rutina. Posedmé… Když člověk hledá věci na dětské odpoledne, už dobře ví, po jaké krabici sáhnout; když sháníš pracovní rukavice, víš, který je to kout v přístřešku plaské fary; když chceš zase po roce vyplnit darovací smlouvu na maso a klobásy k pátečnímu grilování, je snadné najít tu správnou složku… Jenže v přípravném týdnu vůbec nejde jen o přípravy, ale především o vytváření společenství, o modlitbu a sdílení. Navíc letošní Workship je tak trochu výměnou generací. Přece jen je posedmé, a to už si o nějaký ten update sám říká. A tak to rozhodně rutina v přípravném týdnu nebyla. Spíš se, slovy Matouše, podobal hospodáři, který ze svého pokladu vynáší staré i nové. Prostě posedmé. Vlastimil, omi

Workshipový přípravný týden je jako míchání barev, příprava plátna a štětců. Přijíždíme v různém rozpoložení - se strachem, nervozitou, nejistotou mísící se s odhodláním a napjatým očekáváním. Během týdne i přes pravidelné siesty a dávky kafe stoupá únava a je to teprve první týden! Někdy se objevuje rozmrzelost - ne všechno se daří na první pokus, účastníci ubývají... Přesto tu ale zažíváme radost, společenství. Ve finále naštěstí totiž nemáme štětec v ruce my. Nebo možná ano, ale snažíme se nechat malovat Ducha svatého. Víme totiž, že mistrovská díla vznikají jenom ve spolupráci s Ním. Štěpánka