První český Nightfever v Plzni

Noc z pátku 12. na sobotu 13. června patřila v plzeňském kostele Nanebevzetí Panny Marie prvnímu českému vydání Nightfeveru. U jeho zrodu stáli od samého počátku obláti a mladí z oblátské rodiny. Nejprve si tuto podobu evangelizační akce vyzkoušeli naši prenovicové v německé Fuldě. A jelikož jsou to už nyní opravdoví misionáři, své nadšení z této zkušenosti předali hned i do oblátské komunity ve své domovské diecézi. A pak už to jelo!
V Plzni se od loňského září konal pod vedením obláta Vlastimila Kadlece pravidelný seminář pro mladé, jehož tématem byla apoštolská exhortace papeže Františka o hlásání evangelia v současném světě Evangelii gaudium. Bylo tedy nasnadě ukončit po roce teoretických studií tato setkávání konkrétní evangelizační akcí. Nightfever se k tomu svým charakterem a již roky vyzkoušenou podobou nabízel sám. Navíc zcela odpovídal výzvě papeže Františka k otevření kostelů, aby ti, kteří jsou zvyklí trávit čas uvnitř, mohli vyjít ven a hlásat Ježíše na ulicích, a naopak ti, kteří by na obvyklou liturgii do kostela nikdy nepřišli, mohli vejít dovnitř a udělat zkušenost možná úplně nového setkání.
Bezprostřední přípravy trvaly více než půl roku. Malá skupinka oblátské mládeže OMIGang se dokonce vydala na zkušenou do Mnichova. K jádru přípravného týmu, který se scházel na plzeňském Diecézním centru mládeže, časem přibývali další mladí. Spolupráce DCM a oblátů pak vyvrcholila v pátek 12. června. Ve 20:00 hodin se osvětlený a vyzdobený kostel otevřel. V centru byl Pán Ježíš přítomný v Nejsvětější svátosti. Atmosféru podbarvovala hudba dvou vynikajících chválových kapel: plzeňské a kroměřížské. Předčítaly se krátké úryvky z Písma, nabízela se svátost smíření, přímluvná modlitba nebo třeba jen obyčejný rozhovor. Ale především vyrážely dvojice mladých lidí do centra Plzně, nabízely kolemjdoucím svíčky a zvaly je k tomu, aby vešli do kostela a svíčky si na svůj úmysl před obětním stolem zapálili. A kostel se plnil. K oltáři mířila až do půlnoci jen místy přerušovaná řada stovek lidí. Někteří si jen jednoduše zapálili svíčku, mnozí se ale i posadili, zaposlouchali do hudby nebo se každý podle svého modlili. V očích bylo mnoho radosti, ale také spousta slz.
Na závěr jsme za všechny obdržené dary a požehnání děkovali při „půlnoční“ eucharistii a pak už jen dlouho do noci povídali…