Střípky z karantény: oblátský scholastikát Vermicino

Zdravím vás všechny z krásného Říma!
Upřímně nevím, co se teď v Římě děje, protože jsem už více než sedm týdnů nevykročil na ulici. Všichni, kdo sledujete zprávy z Itálie, víte, že situace není snadná. V Římě je ale situace stabilní a moc nakažených tu není. Co však dělám já v karanténě? Každý den máme aspoň čtyři hodiny výuky online, protože univerzita pokračuje, i když jinak: nejezdíme nikam a sledujeme všechno na obrazovce. Vlastně se cítím jako v malé třídě. V prvním ročníku teologie je nás oblátů pět, takže i v místnosti, kde máme internet, sedíme v pěti před obrazovkou a posloucháme profesory. Novinkou letos budou i zkoušky, které proběhnou ústní formou, ale přes internet, a tak uvidíme, jak tato zkušenost dopadne.
Nikdy jsem naši zahradu ve scholastikátu neměřil, ale v těchto dnech chodím běhat jen tam, a tak jsem pomocí aplikace v mobilu změřil, že má na délku 200 metrů. Včera večer jsem si v ní zaběhal a k tomu, abych uběhnul 5 km, jsem musel udělat 25 koleček.
Myslím, že čas, který obvykle strávíme cestou do školy, teď všichni využívají četbou knih. Já v těchto dnech žasnu nad krásou literatury, ať už té italské nebo české. Nejsem sice v tomto oboru žádný znalec, ale nějaký smysl pro krásu mi Bůh Otec daroval, a tak žasnu nad málem, co vidím nebo slyším. Kdybyste chtěli něco krásného poslouchat, tak doporučuju Wericha, protože má neuvěřitelně krásné a smysluplné texty.
Nakonec jsme všichni v komunitě v kontaktu s mnoha lidmi, kteří prosí o modlitbu, kteří myslí na nás a mají podle zpráv radost z toho, když vidí místo, kde se žijí krásné vztahy mezi lidmi ze všech koutů světa. Díky za vaše modlitby a ať v těchto dnech naplní Ježíš srdce každého z vás přítomností svého Ducha. Pája, OMI