Světový den chudých po sedmé

Myšlenka na Světový den chudých vznikla před sedmi lety jako vhodné pokračování roku Božího milosrdenství. A jeho místo v kalendáři se nachází také v dobré společnosti, slavíme ho vždy 33. neděli v mezidobí, tedy před Slavností Krista Krále. V nejlepším případě by tedy měl být přípravou na tuto slavnost a hlubším prožitím Ježíšova ztotožnění s chudými mnoha tváří. V závěru církevního roku, v době ztišení a ohlížení za uplynulým rokem, je pak také připomínkou, že milosrdenství obnovuje církev, že je formou nové evangelizace.
Každoročně je k tomuto dni připravováno ve Vatikánu poselství, které nám může pomoci k hlubšímu prožití. V letošním listu papež František vybírá jako biblický podklad starozákonní mnohdy zapomínanou, ale krátkou a čtivou knihu Tobiáš. Konkrétně se zamýšlí nad slovy, která adresuje spravedlivý a milosrdný Tóbit synu Tobiášovi ve své největší chudobě, když ho vysílá na cestu, která jim měla jako rodině trochu pomoci. Tóbit byl za svou pomoc lidem v nouzi „odměněn“ nejen pronásledováním ze strany vládnoucích králů, ale následně i slepotou. Ví tedy dobře, co je to chudoba.
A přesto vybízí svého syna, aby ve svém životě zachovával tato slova: „Po všechny dny buď, dítě, věrný Pánu. Nechtěj hřešit ani překračovat jeho zákony. Po všechny dny svého života konej dobré skutky a nechoď po cestách nepravosti“ (4,5). Zajímavé je, že nejde jen o vzkaz věrnosti Bohu, naznačuje synovi i konkrétní skutky. Dále doslova říká: „Nikdy neodvracej tvář od žádného chudého“ (4,7). Tento verš papež komentuje burcujícími slovy: „Když stojíme před chudým člověkem, nesmíme odvrátit zrak, protože bychom tak sami sobě zabránili setkat se s tváří Pána Ježíše.“
Proč je tento den tak zajímavý a důležitý pro naše oblátské společenství? Dotýká se samotné podstaty naší existence. Máme velkou radost, že je toto téma přinášeno do popředí. U vzniku našeho společenství před 200 lety na jihu Francie stála právě opuštěnost chudých mnoha tváří: chudých materiálně, chudých opuštěných, chudých bez víry, chudých kněží kolaborujících s mocí, chudé církve, opuštěných mladých, vězňů,… Do seznamu dnes můžeme přidat nové tváře chudoby, jako jsou děti ve válečných zónách připravené o důstojnou budoucnost a pokoj, rodiny rozhodující se mezi platbou za jídlo nebo za léky, platící tak za finanční spekulace v různých oblastech. A tak nás obláty a oblátskou rodinu potkáte po celém světě po boku vězňů, uprchlíků, lidí bez domova, hledajících mladých lidí…
Byla by skoro škoda skončit bez pár konkrétních tipů, jak prožít nejen tento jeden Den chudých. Jak už říkal Tóbit svému synu, ,konkrétní skutky lásky´:
Pokud chudí chodí i do našeho farního společenství, můžeme jim na tento den připravit malé překvapení v podobě malého pohoštění nebo věnované pozornosti.
Pokud víme, kde se chudí v našem městě nejčastěji nacházejí, i sem můžeme přinést konkrétní dobrotu nebo jiný milosrdný dar třeba v podobě překonání ostychu a prohození pár slov, která potěší.
Pokud víme, kdo v našem městě nebo okolí konkrétně pomáhá, můžeme se na tento den nebo ve dnech blízkých sami zapojit. Měli bychom se ale pokusit odolat pokušení věnovat dar organizaci, která pomáhá. V letošním poselství je kladen důraz právě na naše osobní zapojení.