30. září: Den oranžových svetrů

 Každý rok 30. září se Kanaďané u příležitosti Národního dne pravdy a usmíření zastavují a vzpomínají. Připomínat si je ale mnohem víc než pouhé vzpomínání. Je to hluboká výzva k uvědomění, k činu, k společnému vytváření budoucnosti, v níž se chyby minulosti nebudou opakovat. Tento den, známý také jako Den oranžových svetrů, je příležitostí zamyslet se a vzdát hold tisícům domorodých dětí, které se nikdy nevrátily domů, byly odtrženy od svých rodin a své identity, a všem ostatním, kteří přežili a navzdory zraněním našli sílu znovu povstat. Je to příležitost pro celý národ, aby si tuto bolestnou historii uvědomil a podpořil proces uzdravování.

V letech 1867-1996 bylo kanadskou vládou spravováno více než 130 rezidenčních škol, včetně asi čtyřiceti škol vedených Misionáři obláty Panny Marie Neposkvrněné. Cílem těchto rezidenčních škol bylo asimilovat domorodé děti do dominantní kultury, ve skutečnosti však způsobily hluboké trauma. Tisíce dětí byly odděleny od svých rodin, zbaveny svého jazyka a kultury a také mnohdy zneužívány. Jizvy tohoto období stále ovlivňují vztahy mezi tzv. prvními národy, Metisy, Inuity a zbytkem Kanady.

Počátky Dne oranžových svetrů sahají k příběhu Phyllis Webstadové, která přežila pobyt v rezidenční škole. V šesti letech byla Phyllis odvedena do rezidenční školy v oranžovém svetru, který dostala od babičky. Jakmile však dorazila na místo, svetr jí byl odebrán a už ho nikdy nenašla. Toto gesto pro ni symbolizovalo ztrátu identity a důstojnosti.
Postupem času Phyllis význam této barvy proměnila. Oranžový svetr, kdysi spojovaný s bolestí, se stal symbolem naděje a odolnosti. Dnes je nošení oranžové barvy 30. září poctou všem těm zničeným životům, dětem, které nikdy neměly šanci vrátit se domů.  A je to také slib: nikdy nezapomenout a nedovolit, aby se historie opakovala.

Vzpomínat však nestačí. Aby bylo usmíření skutečné, musí být doprovázeno konkrétními činy. Komise pro pravdu a usmíření vydala 94 výzev k aktivitám, které se týkají klíčových oblastí, jako je vzdělávání, zdravotnictví a uznání práv domorodců. Tato doporučení nejsou pouhými myšlenkami, ale návodem k vytváření spravedlivější budoucnosti, v níž budou napravena zneužití minulosti. Cesta ke skutečnému usmíření je dlouhá a někdy obtížná. Je však nezbytná. Každý rok 30. září si musíme nejen připomínat minulost, ale také se znovu a znovu zavazovat k vytváření společnosti, v níž může každý člověk bez ohledu na svůj původ žít s respektem a důstojností.

Vlastimil, OMI
(zdroj: omiworld.org)