Myanmar a migrační krize

Ukrajina, Palestina, Libanon… Oblasti zmítané válkou, o kterých čteme den co den v novinách, připomínáme si je v nedělních přímluvách… Ve světě ale zuří i jiné válečné konflikty. Jedním z těch dlouhodobých je například občanská válka v Myanmaru, která vyvolává i silnou migrační krizi.
Jde o migranty, často nelegální přistěhovalce, kteří na útěku z Myanmaru zničeného občanskou válkou překračují hranice do Thajska, kde hledají mír a touží znovu vybudovat svůj život. Příliv migrantů z bývalé Barmy do Thajska trvá již mnoho let, od doby, kdy byl v Rangúnu u moci diktátorský vojenský režim, tedy ještě před zahájením demokratického období v roce 2016. Nyní, po novém vojenském převratu v roce 2021 a s nedávným zákonem o povinném náboru do barmské armády, se mnoho mladých lidí snaží zemi opustit a volí cestu do sousedních zemí jihovýchodní Asie, zejména do Thajska. Někteří se hlásí do škol a univerzit a žádají o víza, aby zde mohli zůstat jako studenti; pro jiné je jedinou možností odchod v naději, že si najdou práci a svůj pobyt v Thajsku zlegalizují.
Thajská vláda se vždy snažila migraci zastavit a prováděla odmítavou politiku, vytvářela záchytné tábory pro migranty nebo uprchlické tábory hlídané policií a nedovolila uprchlíkům začlenit se do společnosti. V posledních čtyřech měsících vedla politika navracení uprchlíků k zadržení téměř 200 000 státních příslušníků Myanmaru. Přibližně 1 830 nelegálních migrujících pracovníků bylo trestně stíháno, dalším byly uloženy pokuty a další byli převezeni do záchytných táborů s cílem repatriace.
Thajská vláda uvedla, že kontroly nelegálních migrujících pracovníků jsou nezbytné „pro ochranu pracovních příležitostí pro thajské občany“. Samotné thajské zákony již zakazují migrujícím pracovníkům jakékoliv národnosti vykonávat 27 specifických povolání vyhrazených pro thajské občany (např. osobní doprava, tradiční thajské masáže, kadeřnictví, tlumočnické služby a převody peněz). V Thajsku žijí přibližně dva miliony lidí z Myanmaru, kteří jsou zaměstnáni v zemědělství, pohostinství, rybolovu, výrobě a dalších odvětvích. Mnozí z nich žijí bez dokladů poté, co překročili hranici jako nelegální přistěhovalci, a doufají, že získají „osvědčení o totožnosti“, které jim umožňuje zůstat v zemi a pravidelně pracovat.
Pokud toto osvědčení nevlastní, jsou migranti repatriováni, ale jakmile se vrátí do Myanmaru, jsou uvězněni nebo odvedeni do pěších divizí barmské armády a posláni na frontovou linii. V situaci občanského konfliktu představuje repatriace vážné ohrožení jejich životů.
Dále jsou zde barmští uprchlíci (asi 100 000), kteří trvale žijí v uprchlických táborech zřízených thajskou vládou podél thajsko-myanmarské hranice a uzavřených okolnímu světu. Podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) počet těchto uprchlíků od roku 2021 v důsledku občanského konfliktu v Myanmaru stále roste. Je třeba poznamenat, že Thajsko není smluvní stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a nemá žádný zvláštní vnitrostátní právní rámec pro ochranu uprchlíků a žadatelů o azyl. Tito barmští uprchlíci proto uvízli v Thajsku v právním a sociálním vakuu, zatímco vláda jim neuděluje povolení k vycestování do třetích zemí, kam by chtěli odejít.
Vlastimil, OMI
(zdroj: Agenzia Fides, obrázek: pixabay)