Camino po oblátsku

Bylo nás 55. Jedna velká skupina spojena (ne)jedním cílem, a to dostat se do španělského Santiaga. V každém z putujících to zanechalo velmi silný otisk. Během celé cesty včetně přejezdů autobusy a auty jsme odkrývali sami v sobě nebo v rozhovoru svá vnitřní očekávání, překážky a modlitby, se kterými přijíždíme a chceme je odevzdat, rozklíčovat, zapomenout,... během Camina.
S vámi, milí čtenáři, budeme sdílet zážitky jen my čtyři, naše česká výprava, avšak i tak doufáme, že vám alespoň z části přiblížíme, co pro nás Camino de Santiago bylo.

Hynek Košatka
Moc hezký zážitek se stal hned první den-proběhlo setkání s Chichem. Na první pohled jsem nevěděl, o koho jde. Člověk má o vysoce postavených lidech všelijaké představy. Nicméně před námi stál sympatický generální představný v obyčejném triku jako my všichni ostatní. Potom k nám i moc pěkně mluvil, jsem rád že ho (obláti) máme.
Mše v cizím jazyce mi nic moc nedávala, nejdůležitější je pro mě totiž kázání, kterému jsem ale nerozuměl. Nicméně jeden večer proběhla mše, kdy z onoho kněze šla tak dobrá energie, že jsem si mši užil, a samozřejmě velká zábava bylo představování všech národností, které se mše zúčastnily.
Skvělý zážitek na konec byl příchod na náměstí do Santiaga. Protože jsem dorazil první (jako vždy, pozn. redaktorky), viděl jsem všechny přicházející - unavené, ale tak šťastné! Mše v Santiagu byla krásná jiným způsobem. Představovala pro mě symbol zakončení výpravy a přijetí všech modliteb, které jsem s sebou nesl.
Jsem moc rád, že jsem si našel přátelé. Zajímavé pro mne bylo, že jsem si až v Praze uvědomil, že je konec, a začalo se mi stýskat. Byl to sice jen týden, ovšem hodně intenzivní.

Ester Vopatová
Nejdřív jsem byla z nadcházející pouti do Santiaga dost nesvá. Neznala jsem se tam ani s Čechy, kteří tam jeli se mnou. Po příjezdu pro nás obláti připravili takové klasické seznamovací aktivity. Moc se mi v tu chvíli líbilo, že i když každý člen naší výpravy byl z jiného kousku světa a měl od cesty trochu jiná očekávání, tak jsme všichni mířili ke stejnému cíli.
První den chůze ve mně ještě víc vzrostla úzkost z toho, že nikoho neznám, až jsem se rozhodla jít druhý den sama. A tam se to zlomilo. Nejspíš to bylo v jeden okamžik, kdy jsem úplně náhodou po cestě narazila na zapadlý domeček, kde mě vřele uvítali dobrovolníci z celého Španělska, kteří se rozhodli jet stovky kilometrů, jen aby nabídli kafe a čaj a chvíli odpočinku unaveným poutníkům. Byla tam možnost napsat na papírek prosbu o modlitbu, kterou se za mě měli následující dny modlit, tak jsem toho využila. Přátelsky si se mnou povídali a já najednou cítila energii to nevzdávat a jít i přes mé strachy dál. Každý další den jsem pak zase musela trochu bojovat se svými malými démony…
Už třetí a čtvrtý den mě chvílemi bolely nohy tak, že jsem počítala každý krok. Ale úzkost mě od druhého dne víc a víc opouštěla, až se mi pátý a poslední den naší chůze stal zázrak. Vzbudila jsem se a necítila jsem bolest ani strach, jen čistou radost a naději. Šlo se mi krásně. I když jsme byli všichni velmi vyčerpaní, tak jsme se zároveň moc těšili. A výsledek dokonce předčil všechna má očekávání. Atmosféra v Santiagu je neskutečná. Velkým davům se většinou raději vyhýbám, ale radost, která sršela z téhle skupiny lidí, byla ten nejkrásnější zážitek z celé cesty. Všichni se nadšeně objímali, zpívali a tancovali, dokonce jsem tam zahlédla i jednu žádost o ruku a jeden novomanželský pár.
Až zpětně si začínám uvědomovat všechny dopady, které na mě tahle pouť měla. Jsem oblátům neskutečně vděčná, že mě nechali jet, protože z těch intenzivních 8 dní budu ještě dlouho čerpat.

Janith, OMI
Camino Magic je něco, co jsem se naučil na cestě, protože Camino nabízí neuvěřitelnou zkušenost pro váš život. Je to meditace, která vám umožňuje přemýšlet o sobě skrze vlastní fyzické bolesti a obtíže. To vše nás vede k vnitřnímu uzdravení a posunu, když musíme během cesty dělat těžká rozhodnutí a bojovat s mnoha strachy uvnitř nás.
Během cesty není jen já, ale i ostatní. Energie, kterou sdílíme, nám pomáhá být silnými a odhalit naše skutečné já. Byly chvíle, kdy jsme měli spoustu energie a šli jsme rychle i bez přestávek. Byly chvíle, kdy jsme byli unavení a chyběla nám energie. Každý ji pak čerpal svým způsobem-povídáním, smíchem a někdy dokonce tancem. A byly chvíle, kdy jsme byli zcela vyčerpaní a museli bojovat sami se sebou. Chvíle, kdy jsme se cítili zlomení a nemohli udělat ani krok vpřed.
Právě všechny tyto momenty nám v životě pomáhají nalézt skutečné já, naše slabosti, strachy a síly. Takové okamžiky mi během Camina pomohly se znovuzrodit. Znovuzrození je krásné slovo, které jsem se naučil během cesty, kromě dalších jiných krásných českých slov, která mě naučili moji čeští přátelé.

Anna Nováková
Já jela s otevřeným srdcem a napřaženýma rukama chytit se všeho, co mi bude nabídnuto. Mé srdce bylo naplněno vděčností a teplem, nejen díky španělské nátuře, ale především díky komuniu, které jsem během Camina mohla pocítit.
Prožila jsem chvíle smutku, chvíle naštvání, vyčerpání. To byly momenty, od kterých jsem se mohla odrazit a proměnit je v něco silnějšího a krásnějšího.
Od Camina není chvíle, kdy bych na každého z putujících nemyslela. Všechno bylo tak moc intenzivní a tak se mi vše vrylo pod kůži, že už nikdy nevymažu žádný z rozhovorů, žádnou slzu, žádnou modlitbu, kterou jsem během Camina pronesla.
Odnáším si pocit lehkosti, síly, uvědomění, že k životu nám stačí opravdu málo, že v životě jde o _ _ _ _ _, když nejde o holý život a že víc je to o tom, s kým vše prožíváte. Ty lidi, ty svět dělají barevnějším. Neříkám jednodušším, říkám barevnějším. V tom nejlepším i nejbolavějším slova smyslu. A to je vlastně krásný.
Psala bych dál, ale občas méně je více. Tak jen dodám-buďme spolu, budujme vztahy, nebojme se výzev a nekonfortu a chobotnice v Melide jsou luxusní!

A všechny, kdo váhají, jestli jet, nebo ne, bychom chtěli povzbudit, aby se nebáli a šli do toho, stojí to za to. Buen camino!