Saúdská Arábie: skrytá tvář víry

Milion lidí, kteří žijí svou víru „v soukromí“; komunita složená převážně z ekonomických migrantů, kteří se modlí „skrytě před zraky světa“ ve svých domovech, v areálech, kde pracují, nebo na ambasádách a často svou náboženskou příslušnost tají. Území, kde nejsou žádná církevní společenství, protože je povolen pouze islám, závislé na apoštolském vikariátu Sever (území, které zahrnuje kromě Saudské Arábie také Kuvajt, Bahrajn a Katar), kde se lidé modlí, setkávají a, pokud je to možné, navštěvují bohoslužby slavené kaplany na diplomatických zastoupeních. O katolické realitě v Saudské Arábii není v mezinárodních médiích mnoho zpráv a reportáží, přesto je živá a přítomná. A díky internetu a sociálním médiím si našla nové způsoby, jak být součástí mezinárodního společenství. Zakořeněná na území, kde je sice menšinou, ale z hlediska historie a tradice mu není cizí: křesťanská komunita zde byla v prvním tisíciletí velmi činná a početná.
Ve srovnání s minulostí, kdy být křesťanem znamenalo riskovat život, dnes země pod vedením korunního prince Mohammada bin Salmána vykazuje pozitivní změny. Nadějí je, že se jednoho dne budou křesťané moci shromažďovat a modlit v kostele. Dnes jezdí katolíci í na mši do Bahrajnu nebo jiných oblastí severního vikariátu, bohoslužby se zde alespoň oficiálně nekonají. V praxi však mohou křesťané navštěvovat katechismus, přijímat svátosti a účastnit se bohoslužeb, i když velmi diskrétně. A to je také důvod, proč ze země přichází tak málo zpráv.
Přáním je účast na mši, otevřený svátostný život a svoboda vyznání. Zdejší společenství si ale teď našlo internet a sociální sítě jako způsob, jak číst zprávy z Vatikánu a o aktivitách papeže Františka. Internet je také prostředkem, jak zůstat ve spojení s komunitami, z nichž pocházejí, od Indie po Libanon, protože už neexistuje minulá cenzura a je možné „slavit nebo praktikovat online“. S chytrými telefony je vše k dispozici: breviář, misál… dříve bylo nebezpečné mít u sebe jakékoliv náboženské texty. Proces, který se stejně jako ve zbytku světa urychlila covidová pandemie, podporuje rozvoj katolických kanálů, mší a formačních setkání přes Zoom, e-mail a sociální sítě. Lidé už nejsou tak izolovaní jako dříve.
Kolébka sunnitského islámu (často v opozici vůči šíitskému Íránu) se dvěma nejdůležitějšími místy muslimské víry, Mekkou a Medínou, prochází výraznou proměnou. To je patrné i pro katolickou církev, která zde vzdělává laické lídry společenství. I otázka kříže, která bývala tak citlivá, že i z dresů Realu Madrid nebo Barcelony bývaly odstraňovány malé křížky nebo byla zachována pouze horizontální (či vertikální) osa kříže, už není problémem. Kardinál Sako nebo maronitský patriarcha kardinál Beshara Raï tak mohli bez váhání navštívit zemi s křesťanským symbolem na hrudi.
Günther Ecklbauer OMI
(zdroj: AsiaNews; pixabay)