Jáhenský výjezd do Náchoda

Asi před dvěma lety jsem jako oblátský scholastik studující v Římě navštívil českou kolej Nepomucenum a slyšel: „Až budu v nějaké farnosti, tak tě pozvu, abys vyprávěl.“ Do předem neznámé farnosti mě tenkrát zval Honza Pecháček, spolužák z Lateránské univerzity za královéhradeckou diecézi, který je aktuálně jáhnem ve farnosti Náchod.

Vzal jsem ho za slovo. A tak jsem ráno 2. února v 6:40 nasedl na vlak a podnikl asi šestihodinovou cestu. V Náchodě jsem byl přátelsky přijat, večer jsem mohl s farností slavit eucharistii a po ní začalo plánované setkání. Už na první pohled se mi místní společenství mládeže líbilo – živé, dynamické, hlučné a, k mému překvapení, početné (cca 35mladých). Mé povídání (doplněné fotkami) se týkalo hlavně misijní stáže v Argentině. Jen na úvod jsem přečetl a krátce komentoval něco z papežova Evangelií gaudium. Od základních zeměpisných a kulturních faktů jsem přešel k vyprávění příběhů konkrétních lidí. To, jak jsem už několikrát zažil, dovolí posluchačům setkat se, alespoň zprostředkovaně, s těmi, o kterých vyprávím. Osudy těch lidí jsou poznamenané násilím, vztahovými a existenčními problémy. Někdy jsou to životy plné beznaděje, ale také životy, které se setkaly s Nadějí – s živým Kristem. Snad právě toto argentinské setkání s Nadějí dovolí posluchačům zažít novou chuť do života. Večer pokračoval do pozdních hodin neformálním setkáním a osobními rozhovory.

Ani ne týden po akci jsem dostal písemně nadšenou zpětnou vazbu od účastníků a vyšlo mi z ní, že náchodská mini-misie opravdu k něčemu byla: povzbudila a inspirovala. Tak společně s Nadějí! V Náchodě i jinde.

Oto, OMI