Papež František: symboly pro chudé

Když papež František vstoupil 13. března 2013 na lodžii, oblečený pouze v bílé sutaně a bez červené mozetty jako jeho předchůdci, začala v katolické církvi nová éra. Papež František, první jezuita, který usedl na Petrův stolec, dělá mnoho věcí jinak. Nepřesunul se do papežského apartmá v Apoštolském paláci, ale zůstal v Domě sv. Marty. Upustil od papežských červených bot a pod bílou sutanou mu často prosvítají tmavé kalhoty. Nejde jen o bezvýznamné vnější projevy, jsou to symboly. A ty jsou pro Petrova nástupce rozhodující.

Ukazovat vězňům evangelium
Symboly papeže Františka se odlišují od jeho předchůdců, zejména těch z pozdějšího pontifikátu Benedikta XVI. Části z papežského pokladu, které se tehdy používaly (zejména v liturgii), byly součástí církevní tradice, ale oděvům, jako je např. papežský fanon, už mimo úzkou skupinu odborníků vůbec nikdo nerozuměl.
František proto vytvořil nový repertoár symbolů a gest, jimiž chtěl oslovit jak katolíky, tak nekatolíky: například když na Zelený čtvrtek umýval nohy vězňům. Nebo tím, že si nechal zhotovit pektorální kříž ze železa, a nikoli ze zlata.
Nejen těmito liturgickými symboly však papež v posledním desetiletí zanechal svou stopu v katolické církvi.
Ústřední témata jeho pontifikátu jsou čtyři: decentralizace církve, blízkost chudým, ekologie a milosrdenství. Jaké symboly a gesta v nich papež vytvořil?

Původ z globálního Jihu
Už jeho původ je symbolem. Jorge Bergoglio pochází z Argentiny. Byl povolán „z druhého konce světa“, jak se sám už jako František vyjádřil. Je prvním papežem od dob antiky, který nepochází z Evropy, a třetím v pořadí, který není Ital. Po staletí byl papežský úřad italskou záležitostí. Většina papežů moderní doby pocházela ze střední Itálie. Ve 20. století se však rovnováha změnila. Kolem roku 1900 bylo asi 68 % katolíků Evropanů, v roce 1950 to byl stále každý druhý. V roce 2009 to byl méně než jeden ze čtyř. Naproti tomu váha obyvatel Ameriky - zejména Latinské Ameriky - se téměř zdvojnásobila. Centrum katolicismu se přesunulo na globální Jih. Tento vývoj zasáhl se zvolením papeže Františka také Petrův stolec. A s ním mnohdy i otázky, které byly v Evropě již považovány za zastaralé.

Milosrdenství jako ústřední motiv
Svatý rok je pro katolickou církev formativním obdobím. Je to čas obrácení a reflexe. Kromě pravidelných Svatých roků, které se konají každých 25 let, může papež vyhlásit i ty mimořádné. Ty mají určité téma. Papež František vyhlásil rok 2016 Svatým rokem milosrdenství.
Milosrdenství je vůdčím tématem již v papežově znaku: Miserando atque eligendo - vyvolený z milosrdenství. Tím, že papež učinil milosrdenství ústředním tématem svého pontifikátu a zejména Svatého roku, reaguje na základní problém církve: je sice pravda, že milosrdenství je jedním z jejích nejdůležitějších témat, ale nástroje pro podporu a umožnění milosrdenství, odpuštění a obrácení přestávají být zejména na globálním Severu brány v potaz. I proto papež vysílal do diecézí kněze jako „misionáře milosrdenství“ se zvláštními pravomocemi. Důležitým znamením Božího milosrdenství se po celém světě staly také Svaté brány, znamením obrácení, které by mělo mít i praktické důsledky.

Závazek k sociální spravedlnosti
Papež František vyslal v tomto směru jasný signál, když například otevřel Svatou bránu ve vězení, protože každý, včetně vězňů, může doufat v Boží odpuštění. Angažovanost ve prospěch těch, kteří jsou na okraji společnosti, je pro papeže Františka vůdčím tématem. Na začátku svého pontifikátu prohlásil, že církev by se měla stát polní nemocnicí. Hovořil o „ekonomice, která zabíjí“, a upozornil zejména na vykořisťování obyvatel globálního Jihu.
Lidé bez domova jsou důležitým symbolem ekonomiky a společnosti, která nechává lidi na holičkách. Proto jsou středem papežovy pozornosti. V den svých 80. narozenin například posnídal se skupinou římských bezdomovců.
Dalším papežovým zájmem je migrace. Papež opakovaně navštívil uprchlické tábory, například na Lampeduse nebo v Turecku. Na Svatopetrském náměstí vztyčil sochu znázorňující uprchlickou loď plnou lidí ze všech národů a období.
František také opakovaně poukázal na souvislost mezi sociální spravedlností a otázkou klimatu. V mnoha regionech světa se v důsledku změny klimatu zhoršuje sociální nouze. Papež hovoří o „společném domově“, o světě, v němž je všechno a každý propojen se vším: pokud v jedné místnosti hoří, lidé v jiné místnosti jsou také zasaženi. V důsledku toho byly třeba i celosvětové konference o klimatu opakovaně doprovázeny papežovými slovy, a dokonce se říká, že měl přímý vliv i v zákulisí pařížské konference o klimatu.
Zároveň však toto téma ukazuje také limity symbolické komunikace. Za 12 let se papeži zatím nepodařilo najít pro toto téma výrazné obrazy a gesta.

Symboly pro církev
Papež František otevřel symboly a gesta papežství a katolické církve, aby zapůsobil uvnitř i vně církve. Jde tak ve stopách papeže Jana Pavla II., který se jako trpící papež stal celosvětovou ikonou. Tento ikonografický charakter papežství je rozhodující pro jeho globální dopad. Už jen v tomto smyslu lze říci, že papež František měl a má na církev a svět významný vliv.
Zdroj: Der Weinberg