Alfred a Blanca čestnými obláty

V sobotu 12. ledna se v našem domě v německém Hünfeldu stali naši přátelé Alfred a Blanca čestnými obláty. Při eucharistické slavnosti jim byl předán jmenovací dekret od otce generála a také velký oblátský kříž. Alfred a Blanca žijí charisma sv. Evžena už několik let a jejich cesta k oblátům byla opravdu radikální…

Naše cesta k oblátům:
Po krátkém kurzu víry (Cursillo), kterým jsme prošli v listopadu 1981 v oblátském Bonifatiusklosteru v Hünfeldu, jsme přemýšleli, jak bychom mohli svou víru žít intenzivněji. Chtěli jsme prodat svou rodinnou pekárnu a část své práce věnovat jako bezplatnou službu nějakému řeholnímu společenství. Po rozhovoru s tehdejším představeným oblátského domu v Hünfeldu a především se svými čtyřmi dětmi a Blančinou matkou jsme se rozhodli opustit náš dům v okrese Marburg, kde jsme po vyhnání v roce 1946 našli svůj druhý domov, a s maminkou se přestěhovat do podkrovního bytu v Hünfeldu. A tak jsme všechno prodali a odstěhovali se.
V únoru 1994 začal Alfred pracovat v oblátské pekárně u br. Petera a Blanca se věnovala práci ve Svazu katolických žen, kde po nějakou dobu zastávala místo diecézní předsedkyně. Hned od začátku jsme se v oblátské komunitě cítili velmi dobře přijati. Byli jsme rádi, když jsme od jednoho mladého obláta zaslechli: „Vždyť patříte k nám.“ Víc jsme se začali dovídat o misiích a také o sv. Evženovi. Účastnili jsme se i každodenních oblátských aktivit: den jsme začínali společnou modlitbou ranních chval a mší sv. Pak jsme spolu s komunitou i snídali.
V létě 1995 jsme spolu s obláty navštívili Lurdy a především hrob sv. Evžena v Marseille. Zvláštním zážitkem pro nás bylo ale i zakladatelovo svatořečení, které jsme spolu s oblátskou rodinou prožili v Římě.
Poznávali jsme ale také i jiné oblátské domy, trávili jsme tam dovolenou nebo vypomáhali, s čím bylo třeba. Po deset let jsme v čase, kdy tamější hospodyně měla dovolenou, vypomáhali v oblátském domě v Mnichově. To byla služba, která nám dělala zvlášť velkou radost.
Alfred se kromě toho osvědčil i jako malíř a natěrač, a dokonce také pečoval o staré spolubratry, Blanca se zase v Hünfeldu stala sekretářkou o. Keutera, dřívějšího generálního ekonoma. V Hünfeldu se právě vytvářely organizační struktury exercičního domu, a tak vše probíhalo paralelně se vznikem prvního společenství asociovaných. Byli jsme totiž, spolu s dvěma dalšími zájemci z Essenu, prvními asociovanými v tehdejší Německé provincii.
Ve Zprávách z provincie tehdy provinciál Theo Gildehaus napsal: „Alfred Drescher slavil 24. listopadu 2000 v komunitě kláštera sv. Bonifáce své 60. narozeniny. Už sedm let pracuje především v naší pekárně. Alfred a jeho manželka Blanca se nejen cítí spojeni s obláty a s hünfeldským domem skrze přátelství, ale také chtějí s obláty vědomě žít a pracovat. Proto jsou už do hünfeldské komunity zvláštním způsobem integrováni. Vlastně už patří k laikům, které generální kapituly z r. 1992 a 1998 nazvaly „asociovanými laiky“.
Dnes jsme oba už v důchodu, ale stále pomáháme jako dobrovolníci: Blanca každou sobotu slouží v klášterním obchodu a Alfred dělá drobné natěračské práce.
„Přišli jsme skoro před 25 lety, abychom kongregaci podporovali tam, kde nás bude potřeba. Doufáme, že se nám to dařilo, ať už v okruhu přátel našeho kláštera, nebo při umývání nádobí anebo kdekoliv jinde, kde jsme byli požádáni o pomoc a kde jsme ještě i dnes potřební.“ Alfred a Blanca