Čtyři chody po roce a II. Vatikán

Protože se loni první ročník cyklu víkendů k prohloubení víry, Čtyř chodů, vydařil víc než dost, spustil se letos ročník druhý pro další zájemce. A protože my, několik účastníků prvního ročníku, jsme fakt „jedlíci“, čtyři jídla (rozumějte čtyři společné víkendy) nám nestačily, a chtěli jsme nášup, a tak vzniklo pokračování - Čtyři chody II.
První chod v podobě Druhého vatikánského koncilu se podával o posledním říjnovém víkendu. Přibrali jsme k sobě ještě pár čtyřchodových nováčků, ale protože to jsou stejně nenasytní strávníci jako my, krásně k nám zapadli. Osobně jsem se na tento první víkend ze čtyř těšila nejméně. Ty další tři se totiž budou točit kolem Františkových dokumentů - Radost evangelia, Radujte se a jásejte a Radost z lásky. To bude něco! Jenže ono to bylo něco už i teď. Jednak proto, že jsme se do tématu ponořili opravdu hluboko. Klíčovým slovem bylo „aggiornamento“ - během Druhého vatikánského koncilu šlo především o update, neboli zdnešnění církve, otevřela se okna, aby se do toho všeho vpustil nový duch, aby ti, co jsou uvnitř církve, viděli ty, co jsou vně, a naopak. A pak to bylo něco, protože to bylo krásné a živé setkání nás s Pánem mezi námi. A to se těžko popisuje, ale vlastně to jsou úplně obyčejné okamžiky, ale žité naplno a spolu - propovídaná siesta místo spánku, protože si máme toho tolik co říct, společná procházka se zmrzlinou a pózováním na molu, sledování Stardance a pochutnávání si na dýňové polévce... Jak říkám - obyčejné okamžiky. Kačka