Jdi zpět

Pět svateb, spousta pohřbů a možná i rajská zahrada

Drazí přátelé, srdečně vás zdravím z dalekého jihu. S radostí vám posílám nový oběžník, který jste asi už dlouho netrpělivě očekávali. (…)
Všem obtížím navzdory se nám podařilo uskutečnit dlouho očekávané a plánované oficiální otevření misie St. John Maraire. Pátého června se v naší skromné misii uprostřed buše sešla a sjela více než tisícovka lidí: kromě našich farníků a dalších místních obyvatel přijeli i někteří naši spolubratři, prenovicové a také asociovaní oblátští laici, dále několik desítek kněží a sester z diecéze v čele s biskupem a generálním vikářem, a také lokální politici a další zvědavci. Akci jsme stihli docela na poslední chvíli; následující víkend už byl vyhlášen nový lockdown. (…)
Ještě před Vánoci tu budeme mít pět svateb najednou. Jsou to vše páry, které si přejí, aby jejich dosavadní soužití bylo církví požehnáno a upevněno jako svátost. O den dřív tu bude dokonce i jedna „normální“ svatba mladého páru. To je veliká vzácnost. Bohužel. V celé zemi. Důvodem je kulturní zvyk, o kterém už jste možná slyšeli: muž musí při žádání o nevěstu tučně zaplatit jejímu otci. V místním venkovském kontextu to dělá třeba deset až dvacet krav a několik set amerických dolarů. Tato tradice samozřejmě naráží na situaci extrémní chudoby zejména mladých lidí. (…) Co mě tu ale na místních lidech znovu a znovu fascinuje, je, jak se dokáží s bídou, ranami osudu a bezútěšnými situacemi vyrovnat. Jsou na to jaksi zvyklí, nebo snad od přírody vybavení. Málokdo propadá beznaději, málokdo vyhoří. Ať se stane, co se stane, přijme se to. A dál se tančí a zpívá. Slzy jsou tu taky, ale ne na moc dlouho. Zejména ženy-matky jsou tu v tomto ohledu mimořádně silné a odolné. Jako dokáží nést od studny dvacetilitrový kbelík plný vody na hlavě bez držení a k tomu menší dítě přivázané na zádech a starší dítě v náručí, tak dokáží nést rány osudu i chudobu a každodenní starosti. Afrika mě fascinuje a učí kontemplovat život v jeho jaksi „syrové“ podobě. (…)
Na spoustu „bizardních“ věcí okolo pohřbů už jsem si zvykl, ale mnoho dalších pro mě dál zůstává tajemstvím. Třeba vůbec nevidím do toho, jak se uplatňují práva určitých členů rodiny do organizace takového pohřbu a do všech financí s ním spojených. Jen vím, že je to velmi vážná věc. Občas se mi stane, že se pohřební obřad někde „zasekne“ kvůli sporům mezi různými členy rodiny o to, která část obřadu má teď následovat nebo která se má a která se nesmí vynechat. (…)
Finanční situace jak nás dvou oblátů v Maraire, tak i misie-farnosti je taková, že se sotva držíme nad nulou. Bohužel je to z části tím, že diecéze neplní svoje závazky vůči nám, kteří pro ni pracujeme, ani většinu svých slibů, že novou misii podpoří. Dále je to samozřejmě způsobeno vysokou inflací a růstem cen. (…) Proto jsme se s farní radou jednomyslně rozhodli začít s budováním farních projektů, které by měly zajistit aspoň nějaký příjem. Prvním z projektů je „rajská zahrada“ na pěstování rajčat a další zeleniny na prodej. Pozemek už je díky práci chlapů připravený. Nejdřív bylo potřeba pokácet stromy a vykopat jejich ohromné kořeny. Pak se za pomocí traktoru oralo. Dál bude potřeba zahradu oplotit a postavit vodojem a vodovod, aby se dalo zalévat. Druhým projektem je malochov prasat. Chlapi už nám tu vyrábějí cihly. To byla priorita, dřív než dorazí velké deště. Budeme muset ještě vykácet kus buše na stavbu vepřína a začít se stavbou, samozřejmě včetně oplocení, vodovodu, septiků, skladu atd. Farnosti jsem slíbil, že zajistím fundraising na stavbu těchto projektů. Vím, že v Česku a Německu je spousta štědrých přátel misií a přátel oblátů. Tímto se tedy obracím na vás všechny, drazí přátelé, s prosbou o finanční dar nebo o šíření naší prosby dále mezi lidi dobré vůle. (…) Spoléháme na vaši podporu! A děkujeme za všechnu dosavadní! Vždyť už jsme spolu s vámi odvedli veliký kus práce. Nejlépe ji uvidíte, když si prohlédnete fotky v nedávno aktualizovaném on-line fotoalbu a sami si porovnáte, jak vypadala misie Maraire před dvěma roky a jak vypadá dnes. (…)
Tak vás na závěr zpravodaje zdravím šonským „musare zvakanaka“ (čtěte přibližně jako musáre žakanáka), tedy zůstávejte v dobrém, a posílám vám své misionářské požehnání + Váš Karel Mec, omi

Celé Karlovo zpravodajství si můžete přečíst zde.

Fotografie si lze prohlédnout tady.